Kašpar Hauser - dítě Evropy

Kašpar Hauser - dítě Evropy

Když se v roce 1828 objevil v ulicích Norimberku, přesněji na náměstí Unschlichtt, podivný mladík v šedém kabátu a starém ošuntěném oblečení, šel nejistým krokem, vrávoravě jako malé dítě. A když ho dva místní měšťané, ševci Jakob a Georg oslovili, vydal ze sebe jen snůšku nesmyslných slov. Tehdy se začal odvíjet jeden z nejzáhadnějších příběhů Evropy, ani téměř 200 let po této události nebyla totiž s jistotou určena chlapcova pravá totožnost. Jednalo se skutečně o nepohodlného následníka trůnu, jak tvrdí jedna z teorií?

Jediným vodítkem k celé situaci, tehdy 26. května 1828, byl dopis, který podivný mladík svíral v ruce. Jeho nálezci zjistili, že je adresovaný veliteli čtvrté eskadrony 6. pluku lehké kavalerie, který tehdy v Norimberku pobýval. Odvedli tedy chlapce tam. Psaní obsahovalo dva dopisy. Autor jednoho z nich tvrdil, že je chudý nádeník, který se kdysi v roce 1812 ujal opuštěného dítěte a nyní plní prosbu jeho matky. Ta byla napsána na lístku, který našel společně s nemluvnětem, a nyní ho ke svému dopisu přikládal. Na něm matka psala, že se již sama nemůže o své dítě, Kaspara, starat a prosí, aby jej někdo vychoval a poté poslal k šestému pluku lehké kavalérie do Norimberku, kde kdysi sloužil jeho otec. Sám Kaspar nebyl schopen na otázky velitele nijak odpovídat, dokázal pouze napsat na papír své jméno, Kaspar Hauser, dali mu tedy najíst a uložili ho ke spánku. Udivilo je, že odmítl maso a pivo, ale s chutí sáhl po vodě a chlebu. Nikým nepodepsané dopisy začaly budit podezření, že se jedná o podvrh. Před 16 lety, kdy se měl Kaspar narodit a kdy tedy jeho nešťastná matka měla lístek s prosbou psát, totiž tato kavalérie sloužila v úplně jiném městě a nikdo nemohl vědět, že za 16 let bude právě v Norimberku a už vůbec ne, jaká bude jeho posádka. Oba dopisy navíc vypadaly, že jsou psány stejným písmem. Někdo se tedy evidentně pokusil zahladit jakékoli stopy po Kasparovi a svést jeho nálezce na falešnou stopu. A záhada byla na světě.


O nemluvného podivína s minimem sociálních návyků se začal starat vězeňský dozorce Hiltel, který brzy poznal, že chlapec není nijak zaostalý, jen zanedbaný. Netrvalo dlouho a naučil se u nich sedět na židli, jíst příborem a základním hygienickým návykům. Jelikož se však na něj chodily dívat davy zvědavců, byl svěřen do péče gymnaziálního profesora Georga Friedricha Daumera, kde se mimo jiné učil a doháněl zanedbané vzdělání. Zájem veřejnosti o něj sice upadal, ale na podzim roku 1829 se ho někdo přímo před domem profesora pokusil zabít. Kaspar vyvázl s řezným zraněním na čele a opět se vynořily pochybnosti o tom, kdo vlastně je a proč mu někdo usiluje o život.

On sám si na mnoho nevzpomínal, tvrdil, že dětství strávil zavřený v temné místnosti, kde si hrával s dřevěným koníkem. Občas se mu ve snu promítaly nějaké útržky z tohoto období, které však velmi přesně začaly zapadat do teorie o jeho osudu, kterou mezitím začal odkrývat právník a filozof Paul Johann Anselm von Feuerbach. Ten vyslovil v roce 1832 domněnku, že Kapsar Hauser je původem princ z panujícího rodu z Bádenska, tedy dědic trůnu velkovévodství bádenského, který se stal obětí mocenského spiknutí hraběnky von Hochberg, která si chtěla zajistit trůn pro své děti. Princ, syn vévody Karla a Stéphanie de Beauharnais se narodil 29. září 1812, podle pramenů však tři týdny po porodu zemřel. Z celého vyšetřování vyplynulo, že mohl být unesen a nahrazen jiným dítětem. Skutečnost, že k umírajícímu princi nesměla do pokoje nejen chůva, ale ani jeho matka, tuto myšlenku podporuje. Bylo dostatek času chlapce vyměnit. Oním vyměněným měl být jistý Ernst Jakob Blochmann, syn dvorního sluhy. Ten se narodil ve stejné době v blízkosti rodiny velkovévody a v matrice je 4. 10. 1812 zaznamenán jeho křest. Dalším údajem, ovšem s podivným jménem Kaspar Ernst Blochmann, je až z roku 1833, konkrétně šlo o zápis ze dnů 14. – 16. prosince: „Kaspar Ernst Blochmann, člen Královského sboru a syn dvorního sluhy Christopha Blochmanna zemřel v Mnichově.“  Podle šetření však žádný Blochmann v té době v bavorské armádě nesloužil. Bez zajímavosti určitě není ani fakt, že právě 14. prosince 1833 byl Kaspar skutečně napaden a pobodán! Příliš mnoho náhod najednou? Ne tak docela, ono jich totiž bylo ještě víc. Jak jsme již zmínili, ve snu se Kasparovi objevovaly výjevy z jeho dětství, často to byl hrad a erb, který Kapsar popsal a nakreslil. Nikoho už asi nepřekvapí, dodáme-li, že se velmi podobal hradu Beuggen, který patřil hraběnce von Hochberg. Dalším místem Kasparova věznění mohl být hrad Pilsach, který se nacházel asi kilometrů od Norimberku. Větrací šachtu mezi přízemím a druhým podlažím zde zabezpečuje mříž s rostlinným motivem. Velmi podobný motiv namaloval Kaspar, když ho vyslýchali nedlouho po jeho objevení v Norimberku, ve snaze zjistit o něm více. A vzpomínáte na dřevěného koníka, kterého Kaspar popsal jako svou hračku ve vězení? Při rekonstrukci Pilsachu až v roce 1982 byl tam takový dřevěný koník nalezen.

Kašpar Hauser - dítě EvropyHauser byl nakonec, poté, co dva pokusy o vraždu přežil, zabit. On sám po útoku ještě tři dny žil a tvrdil, že ho někdo přepadl a bodl nožem do břicha. Vše se událo, jak už víme, 14. prosince 1833, venku byl sníh a při vyšetřování byly zajištěny na místě činu pouze jedny stopy, Hauserovy. Je docela dost dobře možné, že chtěl na sebe opět upoutat pozornost a zinscenoval pokus o vraždu, který se mu ale vymkl z rukou a skutečně se zabil. Je docela dobře možné, že falešné byly i předchozí pokusy o vraždu, kterým unikl. Některé grafologické rozbory dokonce tvrdí, že oba dopisy, kterými se tehdy v roce 1828 v Norimberku prokázal, napsal on sám. Byl to tedy podvodník? Nebo duševně narušený člověk? Nebo skutečně unesený bádenský dědic, který se rozhodl využít svého osudu ve svůj prospěch? Oběť?

Moderní doba s sebou přinesla i moderní metody, a tak byly dosud provedeny dvě analýzy DNA, které měly původ Kaspara Hausera osvětlit. Bohužel obě probíhaly za ne úplně průhledných okolností, a tak jejich závěry nelze brát za stoprocentní. V roce 1996 byly z muzea v Ansbachu, kde je uloženo jeho oblečení z doby smrti, odebrány vzorky zaschlé krve a ty byly odeslány do dvou laboratoří, do Birminghamu a do Mnichova. Ze vzorků byla izolována mitochondriální DNA. Ta se dědí téměř výhradně po matce, proto pro srovnání této genetické informace musely být vybrány osoby z linie  předpokládané Kasparovy matky, Stéphanie de Beauharnais. Ty však zůstaly v anonymitě, a tak jejich věrohodnost nešlo nijak oficiálně ověřit. Výsledky vyvrátily možnost, že by byl Kaspar Hauser s ženou bádenského vévody jakkoli příbuzensky spjat.

V roce 2002 byl však proveden další výzkum, iniciovaný lidmi, kteří zpochybnili věrohodnost testů z roku 1996. Jejich hlavním argumentem byl fakt, že v muzeu prošlo Hauserovo oblečení rukama mnohých dalších lidí a nikde není záruka, že testovací vzorek pocházel skutečně od Kaspara. Tentokrát byli najati experti na forenzní genetiku a Hauserovy vzorky byly odebrány z jeho osobních věcí z pozůstalosti von Feuerbacha, u kterého až do své smrti bydlel. Konkrétně šlo o vlasy, kalhoty a klobouk. DNA byla izolována právě z vlasů nebo z potu z vnitřního lemu klobouku.  Genetický materiál pro srovnání, tedy příbuzného domnělé Hauserovy matky, poskytla tentokrát konkrétní osoba, šlechtična Astrid von Medinger. Ta je v přímé linii přímým potomkem Stéphanie de Beauharnais. Tento výzkum, který se oproti tomu z roku 1996 tedy jeví jako mnohem věrohodnější. Vykázal 95% shodu mezi vzorky. Ačkoli je to číslo vysoké, nepoukazuje na jasný příbuzenský vztah. Oficiální závěr zní tak, že odchylka není dostatečně velká na to, aby byl příbuzenský vztah vyloučen. Na druhé straně by bylo nesprávné vyloučit Kašpara Hausera jako možného bádenského dědice.

Závěr tedy není tak jednoznačný, jak na první pohled vypadá. A tak nápis na náhrobku Hauserova hrobu zůstává zatím nezměněn.

„Zde leží Kašpar Hauser, hádanka své doby. Původ neznámý, smrt tajuplná.“