Komunisty potrestaný Číhošťský zázrak

Komunisty potrestaný Číhošťský zázrak

Jako Číhošťský zázrak se označuje samovolný pohyb dřevěného křížku v číhošťském kostele koncem roku 1949. Přítomni byli místní farníci, kteří byli naprosto přesvědčeni, že se v jejich kostele odehrál zázrak. Ovšem to si nemysleli funkcionáři Komunistické strany Československa, která už byla v roce 1949 u moci.

Samovolný pohyb kříže na oltáři

Během svaté mše o třetí adventní neděli 11. prosince 1949 se při kázání zdejšího kněze Josefa Toufara několikrát pohnul přibližně půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři kostela Nanebevzetí Panny Marie. Přítomných farníků z Číhoště a okolních vsí bylo kolem dvaceti a sám farář Toufar se o celé události dozvěděl až druhý den ráno, kdy k němu přišel místní kovář Pospíšil a všechno mu vypověděl. Toufar tomu zpočátku nevěnoval zvláštní pozornost, ale o místo se okamžitě začala zajímat katolická církev.


Místo velice brzy navštívil želivský opat a Toufarův přítel ze studií Vít Tajovský, který ale číhošťskému knězi doporučoval, aby o všem raději pomlčel vzhledem k atmosféře v zemi nepřející náboženské víře. Státní bezpečnost nejprve vůbec nevěnovala hlášením o zázraku pozornost, nicméně to se změnilo se zvyšujícím se zájmem o Číhošť. Místo, kde se zázrak měl odehrát týden poté poměrně detailně a důkladně prozkoumali příslušníci Sboru národní bezpečnosti, z čehož existuje i zápis, avšak nic se jim objevit nepodařilo.

Foto:JirkaSv [Public domain], Wikimedia

Možnost využití pro komunistickou propagandu

Událost se posléze ukázala jako velice vhodná záminka pro proticírkevní represe a propagandu. Na celou akci začal dohlížet sám předseda Státního úřadu pro věci církevní a zeť Klementa Gottwalda Alexej Čepička. Páter Toufar musel čelit obvinění ze zinscenování celého zázraku a následně byl v zásadě unesen a uvězněn ve Valdicích.

Následovalo zatýkání dalších osob spojených s Číhošťským zázrakem. Josefa Toufara komunisté důkladně vyslýchali, během čehož se po nějaké době neštítili použít ani hrubé fyzické násilí.

Foto:Hana Kubíková [CC BY-SA 4.0], Wikimedia

Faráře chtěli komunisté dohnat k lživému přiznání a udělat veřejný monstrproces, ve kterém by se československému národu ukázalo, jací jsou katolíci podvodníci. O Číhošťském zázraku se častokrát hovoří jako o předehře k tvrdému pronásledování řeholních řádů a společenství, které následovalo. Komunistickému režimu se tedy po převzetí moci v zemi podařilo oslabit i své ideologické odpůrce.

Římskokatolická církev pro ně představovala hlavně na venkově potencionální překážku v plánované kolektivizaci vesnice, a proto musela ze hry.

Páter Josef Toufar mučedníkem

Zásadní roli v celém Číhošťském zázraku sehrál páter Josef Toufar. Ten se narodil 14. července 1902 v Arnolci a později se stal římskokatolickým knězem. Katolického kněze se komunisté pokoušeli zlomit a vynutit jeho přiznání, že v případě pohybu kříže šlo o předem připravenou hru. Ovšem Toufar se zlomit nenechal a vynucené přiznání z něho komunisté nedostali ani po měsíci soustavného bití. Toufara začali mlátit dopoledne, aby se šli najíst a odpočinout, aby v bití mohli pokračovat odpoledne i večer.

Foto:Hana Kubíková [CC BY-SA 4.0], Wikimedia

Josef Toufar nakonec krutému zacházení komunistů podlehl 25. února 1950. Roku 1990 byla odhalena pamětní deska připomínající osud Josefa Toufara v Číhošti. V roce 2013 katolická církev zahájila proces blahořečení Josefa Toufara. Starokatolická církev dokonce Toufara řadí mezi svaté jakožto mučedníka. V říjnu 2014 mu český prezident Miloš Zeman udělil in memoriam medaili Za zásluhy I. stupně.

Josef Toufar byl znám jako neformální, velice otevřený kněz. Číhošť se pak stala jakýmsi symbolem boje proti katolické církvi a Číhošťský zázrak byl propagandou zneužit jakožto příběh boje proti náboženství. Ostatně řada číhošťských sedláků byla v návaznosti na zázrak vystěhována z obce a řada lidí nemohla studovat. Číhošťský zázrak jednoduše přeházel i osudy běžných obyvatel. Pohyb křížku však dodnes není patřičně vysvětlen a určitým smyslem se jedná o nadpřirozený jev.