Stalinův nástupce Nikita Chruščov

Stalinův nástupce Nikita Chruščov

Josif Stalin byl jedním z největších šílenců v dějinách, a když v roce 1953 zemřel, řada lidí si oddechla. Po jeho smrti následoval boj o moc v SSSR, z něhož jako vítěz vyšel Nikita Sergejevič Chruščov.

Ve válkách politickým komisařem

N. S. Chruščov se narodil 15. dubna 1894 v ruské vesnici Kalinovka v Kurské gubernii. V mládí pracoval jako kovodělník a při Ruské občanské válce působil jako politický komisař. Za pomoci Lazara Kaganoviče postupem času stoupal v hierarchii nejvýznačnějších mužů SSSR. V roce 1939 ho Stalin poslal vládnout na Ukrajinu, kde Chruščov pokračoval v čistkách. V rámci druhé světové války Chruščov opět fungoval jako politický komisař neboli politruk a působil i jako prostředník mezi Stalinem a vojenskými náčelníky. Chruščov byl přímo přítomen při krvavé obraně Stalingradu, na což byl poté patřičně hrdý. Po skončení druhé světové války se Chruščov vrátil na Ukrajinu, aby se později dostal do Moskvy jako jeden ze Stalinových nejbližších poradců.


Světoznámý projev o kultu osobnosti

V okamžiku, kdy Stalin v roce 1953 zemřel, nastal tvrdý boj o moc. Sám Nikita Chruščov se do boje o moc zapojil a nakonec se mu i podařilo zvítězit, takže se stal Stalinovým nástupcem a na starost si vzal funkci prvního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu, kde byl od 14. září 1953. Chruščov sice patřil k blízkým spolupracovníkům Stalina, ale to mu nikterak nezakrylo pohled na to, co Stalin prováděl. To se rozhodl kritizovat na dnes již legendárním XX. sjezdu KSSS, kdy po půlnoci na uzavřeném jednání pronesl svůj projev Kult osobnosti a jeho důsledky, kde poodhalil Stalinovy zločiny a odsoudil jeho diktátorské praktiky. Projev se ovšem dostal na veřejnost a způsobil poprask. Od 27. března 1958 pak Chruščov vykonával i funkci předsedy rady ministrů SSSR, což se dá označit za premiéra.

Odstaven a nahrazen

Vláda Chruščova se dá označit za poměrně neefektivní, hlavně co se zemědělství týká. Chruščov se sice snažil zlepšit životní úroveň obyčejných občanů, ale to se mu také příliš nevedlo. Rozhodl o velkém snížení rozpočtu na konvenční síly, protože věřil v raketovou obranu. I přes škrty v armádě patří Chruščovova vláda za jedno z nejnapjatějších období ve studené válce. Nikita Sergejevič Chruščov byl od moci odstaven 14. října 1964, kdy ho ve funkci prvního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu nahradil Leonid Iljič Brežněv. V pozici předsedy rady ministrů SSSR Chruščova nahradil Alexej Nikolajevič Kosygin.

Soukromý život

Chruščov se během života oženil hned třikrát. Jeho první manželka Jefrosinija zemřela po třech letech od svatby v roce 1919. Ovšem ještě než Jefrosinija zemřela, porodila Chruščovovi dvě děti – dceru Juliji a syna Leonida. Druhé manželství s Marusjou skončilo rozchodem velice brzy. Až s Ninou Kucharčukovou vydržel Chruščov až do své smrti. Vzal si jí v roce 1923 a měl s ní tři děti – dceru Radu, syna Sergeje a dceru Jelenu. Syn Sergej později pracoval v SSSR na různých vysokých vědeckých pozicích a podílel se třeba i na konstrukci sovětských raket. Sám Sergej je autorem mnoha knih, mezi nimi i několika prací o svém otci.

Kdysi nejvýznamnější muž Sovětského svazu byl od svého odstavení od moci penzionován a žil na venkovské dače nedaleko Moskvy. Chruščov zemřel na srdeční selhání 11. září 1971.