Luskoun vypadá jako pásovec

Luskoun vypadá jako pásovec

Pásovce si asi dokáže představit každý. Ovšem existuje i zvíře, které je pásovcovi velice podobné, ale přesto se jedná o jiný druh zvířete. Luskouni se vzhledem podobají pásovcům a mravenečníkům, ale tvoří vlastí řád hmyzožravých savců.

Pokrytí šupinami

Luskouni jsou porostlí krytem ze šupin, jež se vzájemně částečně překrývají. Tento kryt má funkci ochranného krunýře a slouží i jako maskování. Luskouni vůbec nemají zuby a kořist sbírají stejně jako mravenečník – vystrčí jazyk a polapí termity a mravence. Silné svalstvo žaludku už se postará o rozžvýkání potravy. Luskouni jsou rozšířeni v jižní Asii a v Africe, přičemž dovedou žít v různých prostředích od lesa až po savanu. Všichni luskouni mají poměrně dlouhý jazyk, který dovedou vysunout až do vzdálenosti 25 centimetrů.


Celkem existuje hned sedm druhů luskounů. Rozlišujeme luskouna bělobřichého, luskouna dlouhoocasého, luskouna krátkoocasého, luskouna ostrovního, luskouna stepního, luskouna tlustoocasého a luskouna velkého. Luskouni mají malou, úzkou, klínovitou hlavu a protáhlé tělo. Mají končetiny s pěti prsty a silné drápy kladou při chůzi na stranu. Všech sedm druhů se na kratší vzdálenosti dokáže pohybovat po zadních končetinách, přičemž ocas používají luskouni jako oporu.

Ke spánku si k útoku se pevně srolují do klubíčka. Luskoun se dokáže ubránit i větším šelmám. Svaly luskouna jsou natolik silné, že není možné je narovnat násilím. Ke svojí obraně luskouni využívají i páchnoucí sekret. Luskouni jsou samotáři, kteří jsou aktivní v noci. V průběhu dne odpočívají ve stinném úkrytu. Průměrná délka luskouního života je přibližně třináct let.

Luskoun krátkoocasý

Luskoun krátkoocasý se latinsky označuje jako Manis pentadactyla a délka jeho těla se pohybuje mezi 50-80 centimetry. Jeho ocas je pak dlouhý kolem 25-35 centimetrů. Hmotnost u luskouna krátkoocasého je mezi dvěma až sedmi kilogramy. Tento druh se vyskytuje ve východní a jihovýchodní Asii. Tvrdé, rohovité, hnědé nebo žlutohnědé šupiny o velikosti do pěti centimetrů napříč pokrývají celé tělo s výjimkou čenichu, tváří, vnitřní strany končetin a břicha.

Jakmile se luskoun stočí, nezůstane na povrchu žádná měkká část těla. Jazyk je poměrně tenký a dlouhý až čtyřicet centimetrů. Ocas luskouna je chápavý, drápy dlouhé, a proto může luskoun krátkoocasý hbitě lézt po stromech a je také velice výkonný při hrabání v zemi. U luskouna krátkoocasého se můžete setkat i s pojmenováním pangolin nebo luskoun ušatý.

Luskoun stepní

Luskoun stepní se označuje jako Manis temminckii a délka jeho těla je 50-60 centimetrů. Ocas je pak také poměrně dlouhý – 40-50 centimetrů. Luskoun stepní je mnohem těžší, než jeho kolega s krátkým ocasem. Váží mezi patnácti až osmnácti kilogramy. Luskoun stepní se vyskytuje na africkém kontinentu. Konkrétně na jeho východě až jihu.

Kromě označení stepní se lze setkat i s označením velkošupinatý. V mnoha ohledech je tento druh samozřejmě podobný luskounovi krátkoocasému. S pomocí velkých drápů rozhrabává termitiště a mraveniště na zemi i na stromech a vylizuje jejich obyvatelstvo. Luskoun má pouze nevýrazné teritoriální chování. Březost trvá kolem 120 dnů a následně se rodí jedno až dvě mláďata.

Luskouni jsou v oblastech, kde se vyskytují, častou pochoutkou lidí. Lidé pojídají jejich maso a zužitkovat dovedou i šupiny. Luskoun se tedy velice brzy může ocitnout mezi ohroženými druhy. Problémem je, že zatím má velice málo mezinárodních ochránců. Luskouní maso je velice oblíbenou pochoutkou hlavně v Číně.

Jak najít ubytování?

Pro vyhledávání ubytování na výletech doporučujeme stránky ehotel. Další dobrou alternativou je booking, kde najdeš penziony a hotely z celého světa.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům

728x90

Podobné články

Termiti - dokonalí architekti

Tito malí tvorové, které většina lidí řadí někam mezi mravence, ačkoli spolu nemají vůbec nic společného, obývají naši planetu již miliony let . Za tu dobu dovedli svůj um ...

Ďábelsky vypadající koza šrouborohá

Spousta zvířat vypadá skutečně roztomile, ale najdou se i taková, která člověka již na první pohled mohou děsit. Jedním z těch méně příjemně vypadajících je i koza šrouboroh...

Kytovec s obřím rohem – narval

Díky svému dlouhému štíhlému rohu se narval někdy označuje za „mořského jednorožce“. Ovšem narvalí roh je spíše prodlouženým zubem. Narval je díky svému rohu jedním z nejzaj...

Krásně modrý ploskozubec

Příroda je neskutečně rozmanitá a některé druhy živočichů hrají neuvěřitelnými barvami. Jedním z těchto případů je i ryba zvaná ploskozubec, u níž můžeme spatřit krásně modr...

Životu v jeskyni přizpůsobený macarát

Někteří živočichové se postupem doby přizpůsobili životnímu prostředí. Nejinak tomu je v případě macaráta. Na první pohled se nejedná o nikterak zajímavé zvíře, nicméně názo...

Šakali a další šelmy našich hor

Populace velkých šelem byla na našem území téměř úplně vyhubena. A v posledních desetiletích se v našich horách a lesích postupně obnovují populace, vlků, rysů nebo medvědů....

Malý daman je příbuzným slona

Když se člověk podívá na damana, tak vidí poměrně malé zvíře a řada lidí by očekávala, že se snad jedná o nějaké hlodavce. Ale to není tak úplně pravda. Navíc se jedná o vel...

Netradiční papoušek tricha orlí

Papoušky má většina lidí spojené s krásnými veselými barvami. Ovšem existují i trochu netradiční druhy papoušků, které nejsou tolik známé a obdivované. Jedním z těchto druhů...

Obrovský orel opičí

Orel patří k největším dravým ptákům. Orel opičí se přitom řadí k opravdu velkým druhům orlů. Sídlem orla opičího jsou ostrovy Mindanao, Luzon, Samar a Leyte. Na žádném dalš...