Mnoha barvami oplývající turako
Papoušci bývají známí svou mnohobarevností. Každý z nás si asi vybaví krásně zbarvené ary či lori. Ovšem i taková kukačka nebo její příbuzná může být nesmírně zajímavě zbarvená. Mezi kukačky se řadí i pták zvaný turako. Pojďme si tohoto pestrobarevného ptáka představit.
Dvě desítky turaků
Turakové jsou řád ptáků, který je zastoupen pouze jedinou čeledí turakovití s 23 druhy. Turakové jsou středně velcí ptáci, kteří jsou většinou poměrně nápadně zbarvení, čehož je dosaženo díky specifickým a mezi ptáky unikátním pigmentům.Turakové mají krátká zakulacená křídla a prodloužená ocasní pera. Většina z nich má na hlavě chocholku. Turakové žijí v Africe na jih od Sahary v tropických lesích, na savanách a stepích.
Mají příjemně znějící, melodický hlas, kterým se často ozývají. Hnízda si turakové staví na stromech a následně do nich snášejí dvě bílá vejce, na kterých sedí přibližně tři týdny. Mláďata mají husté černé prachové peří. Turaků je známo opravdu hodně, ale mezi nejznámější patří turako chocholatý, turako velký, turako červenokorunkatý, turako bělolící či turako Hartlaubův.
Příbuzný kukaček
Turakové byli původně považováni za podřád kukaček. I současné výzkumy analýzy DNA napovídají, že turakové jsou příbuzní kukačkám, papouškům a hoacinům, přičemž právě hoacinové tvoří jejich sesterskou skupinu. V rámci turaků se rozlišují tři vyhraněné linie, které odpovídají tradičně rozlišovaným podčeledím. Červeno-zeleně zbarvení turakové a šedě zbarvení sparáci tvoří dvě vývojově samostatné skupiny. Zajímavostí je, že turako se dá i chovat, přičemž zřejmě nejvhodnějším druhem pro začátečníky se jeví být turako bělolící. Jde o poněkud odolnější druh, který není tolik vnímavý k různým nemocem. K sobě navzájem tito ptáci nejsou agresivní.
Turako červenokorunkatý
Turako červenokorunkatý má latinský název Tauraco erythrolophus. Délka se u něj pohybuje okolo čtyřiceti centimetrů. Hmotnost turaka se pohybuje mezi 200-325 gramy. Stejně jako ostatní turakové, i tento druh se vyznačuje zářivými barvami. Ty způsobuje již zmíněný pigment, který je na bázi mědi, což je unikát, který se tvoří výhradně u ptáků této čeledi.
Turako červenokorunkatý je plodožravý a většinu času tráví poskakováním z jedné větve na druhou. Turako létá poměrně těžce a namáhavě. Obvykle žije v rodinných uskupeních, přičemž potravu sbírá v korunovém patře deštných lesů. Energicky obhajuje svoje potravní i hnízdní okrsky proti jiným turakům i jiným druhům plodožravých ptáků. Charakteristická je červená korunka, což je zřejmé již z názvu tohoto druhu ptáka. Zajímavý je i široký, tmavomodrý ocas.
V České republice byli turakové chováni v minulosti i v současnosti v některých zoologických zahradách. Asi největší zkušenosti s chovem turaků má brněnská zoologická zahrada. Právě zde byl zaznamenán první odchov turaka šedého v České republice. Tento pták se také vyskytuje či vyskytoval ve Zlíně, Praze či v Hluboké nad Vltavou.