Foto: Dario Sanches [CC BY-SA 2.0], via Wikimedia Commons

Největší hlodavec světa – kapybara

Když se řekne hlodavec, většina lidí si vybaví malé zvíře. Ovšem největší hlodavec na světě zase tak malý není a leckdo by na první pohled ani neřekl, že se jedná o hlodavce. Největším hlodavcem na světě je kapybara a tváří v tvář se s ní můžete setkat i v některých českých zoologických zahradách.

Délka těla kapybary se pohybuje mezi 1,1 až 1,3 metru, čímž se stala největším žijícím hlodavcem. Kromě toho jsou kapybary zároveň nejtěžším hlodavcem světa se svou váhou mezi 35 až 66 kilogramy. Kapybara žije na severu a východě Jižní Ameriky, kde se jedná o běžný druh, který zatím není nikterak ohrožen. Prsty jsou částečně spojené plovacími blánami a nozdry, oči a uši jsou vysunuté k horní klenbě hlavy, tudíž během plavání ve vodě může vnímat okolí čichem, sluchem i zrakem. Jedná se o vynikajícího plavce a potápěče v řekách, jezerech i bažinách. Zvíře má těžce stavěné tělo, krátké, avšak robustní končetiny, drápy podobné kopýtkům a ocas téměř nezjistitelný.

Foto: Fernando Flores [CC BY-SA 2.0], Wikimedia Commons

Kapybary tvoří různá uskupení – páry samce se samicí, rodiny s mláďaty a větší smíšené skupiny, kde pokaždé dominuje jeden samec, jenže se páří s každou ze samic ve skupině. Takové skupiny velkých hlodavců se pohybují v teritoriu vyznačeném pachovými značkami a vyhánějí pryč každého vetřelce. Páření probíhá ve vodě. Březost u kapybar trvá přibližně 150 dní, načež se narodí jedno až osm mláďat, jež mohou běhat, plavat a potápět se už během první hodiny po narození. Kapybary mají množství přirozených nepřátel, mezi něž se samozřejmě v průběhu věků zařadil i člověk, který kapybary lovil a dodnes loví kvůli masu a kůži.

Může být považována za škůdce

Latinské pojmenování kapybary zní Hydrochoerus hydrochaeris. Zvíře disponuje hrubou srstí, která je světle až tmavohnědá se žlutým či šedým odstínem. V ranních hodinách kapybary odpočívají, hoví si ve vedru uprostřed dne a večer se živí vodními rostlinami, pupeny a měkkou kůrou stromů. Okolo půlnoci kapybary znovu odpočívají a za ranního rozbřesku pokračují jídlem. Během hledání nové pastvy se stěhují, pokud to situace vyžaduje. Mohou se živit i zemědělskými plodinami, což se samozřejmě místním lidem nelíbí, takže je označují za škůdce.

Foto: Daderot [CC0], Wikimedia Commons

Díky početnosti skupiny, ve které kapybary žijí, dovedou zvýšit šanci na vypátrání predátora dříve, než by mohl zaútočit. Přirozeným místem výskytu tedy jsou tropické a teplé kraje východně od And, přičemž vždy musí být poblíž vody. Kapybary najdeme od Panamy až po ústí řeky La Plata u Buenos Aires v Argentině. Na západ od And je rozšířena až po zalesněné oblasti Chocó v Kolumbii. Centrum výskytu se nachází na záplavových územích velkých řek, hlavně v povodí Orinoka v oblasti Llanos, na Amazanoce, v Pantanalu, v oblasti Gran Chaco a podél řeky Paraná až k ústí La Platy. Poměrně velká ohniska výskytu se nachází i v Bolívii.

Kapybary se živí výhradně rostlinnou stravou, hlavně trávami, vodními rostlinami a kůrou stromů. Kromě toho sbírají i spadané plody. Mezi několik zoologických zahrad na území České republiky, kde se kapybary chovají, řadíme Brno, Jihlavu, Plzeň, Prahu nebo Zlín. Ovšem třeba ve Venezuele jsou kapybary chovány na speciálních farmách pro maso, jež se v této zemi pokládá za postní pokrm.