Netradiční vačnatec kunovec tečkovaný

Netradiční vačnatec kunovec tečkovaný

Asi není v lidských silách znát úplně všechny druhu zvířat, protože je jich neskutečné množství. Jedním z těch méně známých živočichů je i kunovec tečkovaný. Jedná se o zajímavého vačnatce, i když by to na první pohled možná někdo neřekl.

Dnes již jen v Tasmánii

Kunovec tečkovaný se latinsky nazývá Dasyurus viverrinus a délka jeho těla se pohybuje mezi 30-45 centimetry. Ocas tohoto zvířete je poměrně dlouhý a dosahuje kolem poloviny délky těla, takže 17-28 centimetrů. Hmotnost kunovce se pohybuje od 700 gramů do 2 kilogramů.


Obdobně jako ostatní vačnatci, i kunovce tečkovaného můžeme najít v oblasti Austrálie. Konkrétně tento živočich žije v Tasmánii. Co se jeho ochrany týká, jedná se o nižší riziko ohrožení. Kunovec je celkem podobný kočce a na australské pevnině kdysi žil, nicméně v okrajové oblasti Sydney byl naposledy spatřen v šedesátých letech dvacátého století. Nyní tedy přežívá již jen ve zmíněné Tasmánii a na nedalekém ostrově Bruny Island, kde ovšem s největší pravděpodobností není kunovec původní.

Kromě názvu kunovec tečkovaný se můžete setkat i s pojmenováním kunovec východní, šlakol tečkovaný či domorodá kočka. Zvíře má velice úzkou hlavu s velkýma vzpřímenýma ušima. Od ostatních druhů kunovců se dá rozpoznat poměrně jednoduše – na zadních nohou má pouze čtyři prsty, zatímco ostatní kunovce mají prstů pět.

Přežije jen část mláďat

Kunovec loví na zemi v noci malé savce, ptáky a jiné obratlovce. Chytá i velké druhy hmyzu a konzumuje i ovoce, trávu a zdechliny. Kunovec obsazuje různé lesní, křovinné i travnaté biomy, využívané zčásti i hospodářsky jako smíšené kultury. Samec je větší než samice a také bývá o padesát procent těžší. Kunovec je štíhlý a hbitý. Má bílé skvrny na hnědém nebo černém těle, ale na ocasu tečky nemá.

Ve vrhu má až 24 mláďat, nicméně samice má ve svém vaku pouze šest mléčných bradavek, takže mláďata mohou přežít jen v počtu šesti. Mláďata jsou následně přisátá přibližně osm týdnů, načež zůstávají v doupěti úplně sama a samice je občas nakojí. Matka je obvykle převádí do nových doupat a často je přitom nosí na zádech.

Během období rozmnožování se vak zvětší a protáhne. Po odstavení mláďat se vak znovu zmenší. Určitou zajímavostí je, že novorozená mláďata mají spojené srdeční komory, ovšem toto spojení po několika málo dnech života zmizí. Tito draví vačnatci patří do stejného řádu jako největší z nich – člověkem vyhubený vakovlk. Kunovec se v zajetí může dožít i více než sedm roků.

Samotářské zvíře

Jde o poměrně samotářské zvíře. Často krade kořist ďáblům medvědovitým. Sám kunovec se může stát kořistí zmíněného ďábla či sovy australské. Den většinou tráví schovaný v noře, které většinou nejsou nikterak složité, mají jeden otvor a končí slepě. Ve výjimečných případech mohou být nory i o něco složitější. Každý jedinec má kolem pěti nor, které střídá podle toho, kde se zrovna nachází.

Čas od času tráví noci i ve skalních štěrbinách či dutých kmenech. Kunovci se často jeden druhému vyhýbají, i když občas můžete vidět dvě dospělé samice pohromadě. Samci mají teritoria o velikosti kolem 44 hektarů, zatímco samice si vystačí jen s asi 35 hektary. Teritorium samce se rozšiřuje hlavně v době rozmnožování. Území si zvíře značkuje pachovou stopou.

Případné vetřelce zahání syčením, kašlavými zvuky nebo specifickými ostrými výkřiky. Jakmile vetřelec neodejde, je pronásledován a může dojít k souboji na zadních nohách, kde soupeři bojují za pomoci zubů.

V Evropě se jedná o poměrně vzácného živočicha, takže mezi dvě zoologické zahrady, které kunovce chovají, patří německé Lipsko a naše Jihlava. Pokud se tedy chystáte, že se na kunovce podíváte, máte jedinečnou možnost. V jihlavské ZOO najdete kunovce v Australské farmě, kde mu dělá společnost třeba klokánek králíkovitý či lori mnohobarvý.