Bizarní popravy v historii

Bizarní popravy v historii

Lidé dokážou někdy být neuvěřitelně krutí, což se v historii prokázalo již mnohokrát. Demonstrovat si to můžeme třeba jen na bizarních popravách, které v minulosti probíhaly.

Poprava zlatem či mechanizované uškrcení

Jedním z nejbizarnějších typů poprav je zadušení plátkem zlata. Tento neobvyklý způsob popravy se uskutečňoval na historickém čínském dvoře. Nejvyšší vládce po poslovi nechal předat balíček skrývající plátek jemně tepaného zlata a odsouzenec věděl, co ho čeká. Tento smrtící nástroj bylo nutné položit na dlaň a prudce vdechnout. Zlatý plíšek po vdechnutí zablokoval přístup vzduchu do plic nešťastníka, načež následovala velice nepříjemná smrt udušením.


Ostatně Asie byla na bizarní popravy vynalézavou zemí. Další tamní specialita používaná v Číně či Indočíně se nazývala kchang. Kchang umožňoval metodu, kdy škrcení odsouzeného k smrti trvalo až po dobu několika dní. Obžalovaný měl svázané ruce a hlava mu byla prostrčena do kulatého otvoru v prkně. Prkno bylo následně zdviženo a umístěno na vrcholek popraviště. Odsouzenec posléze visel za krk a čelist, přičemž nohy mu visely zhruba půl metru nad zemí. Právě taková poloha vedla k dlouhému a bolestivému umírání.

Proces škrcení však byl během historie natolik vylepšen, že byl dokonce i zmechanizován. Zmechanizováním vznikl přístroj zvaný garota. V případě smrti garotou bylo nutné odsouzence připoutat k relativně sofistikovanému zařízení. Nejjednodušší garota se skládala z dřevěného sloupu s otvorem ve výšce krku. Otvorem se následně provlékla smyčka provazu, která se omotala kolem krku, a druhý konec se provlékl zpátky otvorem, kde byl svázán. Díky tomu vznikly dvě smyčky – jedna pro krk a druhá na druhé straně kůlu pro hůl, čímž se provaz následně utahoval. Provaz byl později nahrazen železným řetězem, kovovým páskem a šroubem se závitem. Garota je španělský vynález, který se používal v jejich koloniích. Naposledy garota úřadovala v roce 1974 proti anarchistovi Salvatoru Puig Antichovi.

Zvířata popravčím

K exekuci trestu smrti se používala i zvířata. Například proslulý asyrský král Aššurbanipal choval mohutné psy, zřejmě dogy, které využíval ve svých bojových jednotkách, ale také jim vymyslel funkci popravčích. K popravám se velice často využívala zvířata místní fauny. Třeba na Madagaskaru či v Egyptě se k zabíjení odsouzených využívali krokodýli, zatímco v Indii byli oblíbení zabijáci tygři. Často se používalo i čtvrcení koňmi nebo velbloudy.

Další poměrně bizarní možnost představuje vyhladovělá krysa, která se musela z kovové klece prokousat odsouzencovým tělem. To se praktikovalo buď přes břicho, nebo řitní otvor. Občas bylo zvíře i drážděno rozžhaveným koncem kovové hůlky. Jako kat posloužil i hmyz či podobné malé druhy zvířat. Mohlo se jednat o štíry s prudkým jedem, ale mnohem drastičtější metodou zabití bylo připoutání odsouzence na místo, kudy chodili mravenci či termiti. Tento bizarní trest smrti se používal ještě v 18. století v Maroku a do 19. století hrozil v Uruguaji či Brazílii.

Všudypřítomný oheň

Bizarním způsobem popravy byla i tzv. smrtící váha. Odsouzencovo tělo bylo přivázáno na vahadlo, které ho spouštělo a po chvíli opět vytahovalo z plamenů, čímž docházelo k prodloužení smrtelných muk. Ostatně oheň patřil v minulosti k velice oblíbeným způsobům, jak odsouzence odeslat pryč z tohoto světa. Známy jsou případy upálení – Jan Hus, Jeroným Pražský, Giordano Bruno apod. Ovšem ohněm z tohoto světa sešel i svatý Eustach, jehož poprava je také poměrně bizarní.

Eustach skončil zavřený do tzv. sicilského býka, což obnášelo vsazení do duté mosazné sochy, která byla následně rozžhavena, a Eustach se uvnitř upekl. Kromě upálení se využívalo k zabití odsouzeného i ukřižování, což jistě není třeba zdlouhavě představovat, jelikož Ježíše na kříži zná snad každý. Dalším bizarním způsobem zabití je ukamenování, které dokonce funguje do dnešních časů, kdy je součástí ortodoxního islámského práva.