Chorvatský koncentrační tábor Jasenovac

Během druhé světové války existovalo poměrně velké množství koncentračních táborů. Většina z nich je notoricky známá, leč existují i některé, jež nepatří do širšího povědomí. Právě tento předpoklad naplňuje chorvatský koncentrační tábor Jasenovac.

Speciální tábor i pro děti

V naší zemi patří Chorvatsko mezi oblíbené dovolenkové destinace, ale o jeho historii se lidé zajímají někdy trochu méně. O existenci koncentračního tábora Jasenovac ve fašistickém Nezávislém státě Chorvatsko se toho příliš neví. Tábor fungoval v letech 1941-1945 na rozloze kolem dvou set kilometrů čtverečních. Nacházel se sto kilometrů na jihovýchod od Záhřebu na obou březích řeky Sávy. Jednalo se o největší z několika obdobných koncentračních táborů na území Chorvatska.

Nacistické koncentrační tábory sice byly kruté, ale chorvatský Jasenovac se jim v krutosti minimálně vyrovnal. Asi za všechno hovoří fakt, že v komplexu Jasenovac byl i samostatný dětský koncentrační tábor. Podle odhadů se počet zavražděných a vůbec zemřelých dětí v Jasenovacu pohyboval až kolem čtyřiceti tisíc. K dispozici je dodnes jmenný seznam více než deseti tisíc zavražděných srbských dětí.

Celkové odhady zavražděných lidí v koncentračním táboru Jasenovac se liší. Nejčastěji se však můžeme setkat s odhadovanými čísly mezi 400 000 – 600 000 mrtvých. Největší část zabitých tvořili Srbové. Jasenovac se dá také označit za vyhlazovací tábor pro Romy, kterých mělo zemřít na třicet tisíc. Zavražděno bylo i na dvacet tisíc Židů, množství komunistů a antifašistických Chorvatů.

Ustašovci k vraždění svých obětí používali různé prostředky. Pokud měli dobrou náladu, svou oběť zastřelili. V horších případech se jednalo o podřezávání, kdy k urychlení postupu byly vyrobeny i speciální podřezávací nože. Kromě toho se často používaly mlaty a kladiva na rozbíjení lebek nebohých obětí. Lidé byli zohavováni, často svazováni dráty apod.

Zapojení církve

Na konci druhé světové války při osvobozování území už v Jasenovaci neměly jednotky Jihoslovanské lidové armády koho osvobozovat, protože našly v zásadě již jen budovy vyhozené do vzduchu, zlikvidované mučírny, spalovny mrtvol, masové hroby u popravišť a mrtvoly mužů, žen i dětí. Ustašovci se prostě rozhodli, že co nejvíce zahladí stopy válečných zločinů, které páchali za doby trvání fašistického státu.

Tyrani měli dobře vymyšleno, jak zabíjet. Do řeky Sávy například vedla rampa, na níž byli vězňové vražděni a poté shazování do řeky. Jasenovac měl samozřejmě svoji vlastní spalovnu mrtvol. Určitě není bez zajímavosti, že jednu dobu byl velitelem části koncentračního tábora bývalý františkánský řeholník Vjekoslav Filipović-Majstorović, který pocházel z kláštera Petrićevac nedaleko Banja Luky v dnešní Bosně a Hercegovině. Ostatně tento muž nebyl jediným představitelem církve, který se účastnil hrůzného vyvražďování v Jasenovaci. Velkou roli hráli řádoví bratři při masovém vyvražďování Srbů v roce 1941 v osadách Motika, Drakulić či Šargovac.

Možná je tedy s podivem, že se o Jasenovacu dnes příliš neví, ale důvod je zřejmý. Za tím, proč se o Jasenovacu příliš nehovoří, stojí poválečný jugoslávský stát v čele s Josipem Brozem Titem. Ten se rozhodl držet informace o Jasenovaci pod pokličkou, protože nechtěl jitřit případné negativní emoce. Vždyť daleko největšími oběťmi Jasenovace byli pravoslavní Srbové. První chorvatský prezident Franjo Tudjman se snažil hrůzy Jasenovace bagatelizovat a uváděl velice podhodnocené počty zavražděných Srbů, když uváděl, že v rámci ustašovského státu bylo zabito kolem sedmdesáti tisíc Srbů.

Dnes na místě koncentračního tábora stojí kamenný pomník ve tvaru květiny, který má připomínat oběti.