Knihy byly vázané i z lidské kůže

Knihy byly vázané i z lidské kůže

Kanibalismus je z dnešního pohledu odsouzeníhodný a jakékoliv obdobné věci také. Z toho důvodu je těžko pochopitelné, že existovaly knihy, které byly vázané v lidské kůži. Tento námět se objevil v řadě filmů či knih, ale mnoho lidí si myslí, že to není pravdivé, leč knihy vázané v lidské kůži nejsou žádný vymyšlený mýtus.

Dárci kůže

Knihy vázané v lidské kůži se největší popularitě těšily hlavně v sedmnáctém a osmnáctém století. Oblibu si našly u čtenářů v západní části Evropy a na britských ostrovech. Do lidské kůže se vázaly různé druhy knih, nicméně úplně nejčastěji šlo o tematické knihy, tedy publikace o lidské anatomii. Kůže se zpracovávala naprosto totožným způsobem jako kůže zvířecí. Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že lidská kůže má na rozdíl od zvířecí trochu jinou strukturu, můžeme její původ relativně jednoduše zjistit i po letech.

Rozhodně se tedy nemůžeme divit, že se knihy vázané z lidské kůže staly poměrně cenným sběratelským artiklem. Co je na tomto fenoménu zajímavé? Ve své době rozhodně nebyl nedostatek dárců a lidé darovali svoji kůži dobrovolně. Asi nejčastěji se jednalo o kůži zločinců odsouzených na smrt, kteří si přáli, aby jejich tělo po smrti mělo nějaký užitek. V zásadě si tyto dárce můžeme představit jako dnešní lidi, kteří mají zájem o to, aby jejich orgány byly po smrti využity k transplantacím či k jiným lékařským účelům.


Většinou kůže zločinců

Jeden konkrétní případ dárce – zločince je James Allen, alias George Walton. Tento jamajský mulat se v devatenáctém století živil ve Spojených státech jako zloděj. Jednoho dne mu však jeho přepadení nevyšlo a jeho oběť se ubránila. Allen byl postřelen a na smrtelném lůžku prozradil svoje poslední přání – chtěl, aby do jeho kůže byla vyvázána kniha o jeho zločinech a jako dar měla tato kniha připadnout jeho poslední oběti. Ostatně valná většina těl pocházela od zločinců, jichž se nakonec nikdo neptal na názor, zda může být jejich kůže po smrti použita.

Jednou z nejproslulejších knih z lidské kůže je A True and Perfect Relation, jejíž výtisk z roku 1606 je svázán do kůže z obličeje kněze jménem Henry Garnet. Tento duchovní byl zločincem, který se nepřímo podílel na pokusu o rozmetání britského parlamentu. Garnet byl odsouzen k trestu smrti oběšením a po provedení exekuce bylo jeho tělo staženo z kůže a rozčtvrceno. Kůže z jeho obličeje byla následně použita na vazbu knihy, jež popisuje soudní proces s obžalovanými. Tvář kněze Henryho Garneta je dodnes možné na knize poměrně dobře vidět.

V roce 2007 byla tato jedinečná kniha vydražena za jedenáct tisíc amerických dolarů.

Vázání i ve 20. století

Knihy vázané v lidské kůži se dokonce dostaly do spojení i s význačnými osobami svojí doby. Například francouzský spisovatel a astronom Camille Flammarion napsal na přelomu devatenáctého a dvacátého století řadu vědeckých děl a vědecko-fantastických románů. Flammariona fascinoval posmrtný život a různé jeho projevy. Jedna z jeho fanynek byla aristokratického původu a zemřela na tuberkulózu. Tato žena si přála, aby její milovaný spisovatel použil její kůži na vyvázání svého nového díla, a proto mu darovala pruh své kůže. Flammarion své fanynce vyhověl a v roce 1925 vydal vědeckou publikaci Terres du ciel, kterou vyvázal do kůže neznámé hraběnky. To také dokazuje, že knihy se do lidské kůže vázaly ještě v první polovině dvacátého století.

Další knihou z lidské kůže je třeba Idolatrie Huguenotre, což se překládá jako Hugenotské modloslužebnictví. Tato kniha popisuje reálné i smyšlené hříchy francouzských hugenotů, což byli protestanti, a její katolický autor ji nechal vyvázat v kůži protestanta. Zřejmě proto, aby ukázal, jak dopadnou nepřátelé katolictví. Některé knihy z Francie osmnáctého a devatenáctého století byly vyvázány v ženské kůži takovým způsobem, aby se na obálce objevila prsní bradavka. Takto vyšla např. kniha markýza de Sade Justine et Juliette či román Claudie-Francoise Xavera Merciera Chvála ženských prsou.