Kruté zavraždění Romanovců

Kruté zavraždění Romanovců

Romanovci seděli na ruském trůnu hodně dlouhou dobu, ale když přišla ke slovu slavná Říjnová revoluce, zmizeli jako hlavní postavy z dějin světa nadobro.

Konec cara u moci

Osudovou ránu do historie rodu Romanovců zasadila první světová válka, do které se car Mikuláš II. zapojil, i když mu jeho moudrý poradce a mystik Rasputin radil pravý opak. V Rusku se již delší dobu schylovalo ke změně politického řádu, která nakonec přišla v podobě revoluce. První světová válka tuto změnu pouze urychlila. Abdikace cara Mikuláše II. byla tedy pouze logickým vyústěním dlouhodobě neudržitelné situace, která eskalovala právě zdlouhavou a vyčerpávající první světovou válkou.


V roce 1917 po únorové revoluci a svržení z trůnu byla carská rodina v domácím vězení v Carském Selu poblíž Petrohradu. Později však byl car i s rodinou podle rozhodnutí Prozatímní ruské vlády odeslán do Tobolsku, kde trávili čas ve vile dřívějšího guvernéra. Ovšem po nástupu bolševiků k moci a začátku občanské války v dubnu 1918 bylo vydáno povolení prezídia čtvrtého sjezdu o převozu Romanovců do Moskvy, kde měli být souzeni.

30. dubna bylo rozhodnuto o deportaci vlakem z Tobolsku do Jekatěrinburgu, kde pro ně bylo vymyšleno nové sídlo – dům patřící důlnímu inženýrovi Ipaťjevovi. Podstatné věci se zřejmě odehrávaly v polovině července roku 1918, kdy se k Jekatěrinburgu blížily československé legie. Někteří historici vzali za své tvrzení, že bolševici zpanikařili, když slyšeli o postupu vojsk, a proto se rozhodli carskou rodinu urychleně popravit.

Poprava carské rodiny

Kolem půlnoci z 16. na 17. července 1918 nařídil velitel domu Jakov Jurovskij lékaři Evženu Botkinovi, aby probudil spící carskou rodinu. Lékař měl zároveň rodinu požádat, aby se všichni oblékli s tvrzením, že všechny přesunou do bezpečnějšího úkrytu, protože v Jekatěrinburgu hrozí chaos. Romanovci byli následně přesunuti do sklepení a bylo jim oznámeno, aby tam počkali, dokud pro ně nebude připraven nákladní vůz.

Nákladní vůz však byl pouhou zástěrkou a do sklepa o chvíli později vešla popravčí četa tajné policie. Jakov Jurovskij přečetl rozkaz výkonného výboru, načež zastřelil bývalého cara Mikuláše II. Poté vystřelil na cesareviče Alexeje. Ostatní popravčí začali nekontrolovatelně střílet do té doby, než padli všichni zbylí Romanovci. Ve sklepě musely být otevřeny dveře, aby se dal rozptýlit kouř. Ne všichni zemřeli při střelbě, takže přeživší byli ubodáni bajonetem bolševika Pjotra Jermakova. Jako poslední údajně zemřely Taťána, Marie a Anastázie, jelikož na sobě každý měla množství diamantů, které byly všity do jejich oblečení, čímž byla děvčata částečně chráněna před střelbou.

Během popravy zemřel car Mikuláš II., jeho manželka Alexandra a jejich pět dětí - Olga, Marie, Anastázie, Taťána a Alexej. Kromě nich zemřeli i všichni, kdo s nimi chtěli odejít do exilu, např. doktor Evžen Botkin, služebná Anna Demidovová apod. Oficiální oznámení bylo v tisku vydáno až za dva dny, kdy bylo ohlášeno, že car byl zabit na příkaz Výkonného výboru Uralu pod tlakem, jejž představovaly blížící se československé legie.

Zavraždění carské rodiny se odehrálo v noci z 16. na 17. července roku 1918 ve sklepě Ipaťjevova domu v ruském městě Jekatěrinburg. Československé legie skutečně do Jekatěrinburgu dorazily a město obsadily, nicméně pozdě, protože město bylo obsazeno až 25. července.