Larung Gar – největší buddhistická akademie světa

Larung Gar – největší buddhistická akademie světa

Je až s podivem, jak se toto původně malé stanové městečko dokázalo navzdory tomu, že je po desetiletí trnem v oku čínské komunistické vládě a že zde panují kruté životní podmínky, rozrůst do dnešních neuvěřitelných rozměrů. Ukryto v horách S´čchuanu, 4000 metrů nad mořem leží největší buddhistické centrum na světě, v současnosti obydleno asi 40 000 mnichů a jeptišek, kteří se zde učí buddhistickým principům a nauce. Město totiž funguje i jako velké vzdělávací centrum.


Středem města se vine silnice, která odděluje ženy a muže. Ti zde žijí v pro nás velmi těžko představitelných podmínkách. Domy povětšinou nemají žádné vytápění a lidským potřebám slouží jen primitivní společné toalety. Země je v této části světa po většinu roku zamrzlá a otopové dříví je velkou vzácností. Z tohoto důvodu jsou nuceni pohřbívat své mrtvé blízké velmi prazvláštním způsobem, který však poměrně dobře zapadá do jejich životní filozofie. Ostatky mrtvého se totiž navrací do věčného koloběhu života tak, že se předem naporcované tělo nechá napospas supům, kteří hladově a poněkud zlověstně krouží neustále na městem. Jhator, jak se tento „pohřeb z nebes“ nazývá, probíhá v lukách za městem asi pětkrát týdně, tolik nebožtíků je totiž průměrně potřeba za týden pohřbít.

Zhruba polovinu obyvatelstva tvoří ženy, jde však o odhadované množství, jelikož místní nevedou žádnou evidenci obyvatelstva a mezi neustále proudícími davy v červeném rouchu a s vyholenou hlavou není úplně jednoduché poznat, kdo je kdo. Přesto, že má každé pohlaví svoji téměř identickou polovinu města a kromě hlavního chrámu se nesmí v setkávat, žijí zde prakticky rovnoprávně, což dříve nebývalo zvykem. Řeholnice představovaly v podobných institutech spíše otrokyně.

 

Nejbizarnější tresty smrti

Popravy a vše okolo nich fascinuje lidstvo už od nepaměti. Ještě v předminulém století patřily veřejně vykonávané tresty smrti k oblíbeným společenským událostem. Proto se někteří soudci snažili z...

Dostat se sem není vůbec jednoduché, jedná se totiž o velmi odlehlé místo, navíc v této nadmořské výšce každého netrénovaného návštěvníka nepříjemně zaskočí řidší vzduch a nízká teplota. Jakmile však dorazíte po 20 hodinách do cíle, veškerá únava jde stranou. Pohltí vás neuvěřitelná, podivná krása a atmosféra tohoto místa. Místní domy stavěné ze dřeva jsou téměř identické a tak blízko u sebe, že jde v podstatě o nekonečné linie řadových domů. Larung Gar vypadá jako bludiště a když jím procházíte, je velmi snadné ztratit se ve změti ulic a uliček. Ani samotné domy nejsou nijak značeny, je tedy záhadou, jak se zde místní vůbec dokáží vyznat a neztratit se. Po procházce městem můžete navštívit taky některý z klášterů. Mniši často umí základy angličtiny a rádi si ji s vámi procvičí, klidně i u šálku čaje u nich doma, kam vás rádi pozvou. Na televizi se zde nepodíváte, jsou totiž zakázány. Kupodivu iPhony jsou povoleny a mnoho mnichů nějaký bazarový vlastní.

Město má velice pohnutou historii. Poté, co došlo v roce 1950 k anexi Tibetu, byla na programu cílená a systematická likvidace tibetského buddhismu. Uvolnění poměrů přinesla teprve Maova smrt, čehož aktivně využil v roce 1980 zakladatel tábora Jigme Phüntshog a na tomto místě založil „gar“ (tábor), kde se mělo všem žákům dostat úplnému buddhistickému vzdělání bez ohledu na příslušnost k tradicím i bez rozdílu pohlaví, což byl tehdy velmi nevídaný a pokrokový počin. Až do 90. let nebyl sice Larung Gar oficiálně povolen, ale čínskými úřady tiše tolerován. Jigme Phüntshog se proto na své buddhistické univerzitě rozhodl „akreditovat“ další předměty, jako exaktní matematiku, informatiku, architekturu, lékařskou vědu, jógu, literaturu a poezii, a nashromáždil na konferencích pořádaných v zahraničí peníze potřebné k expanzi. Tehdy čínská vláda začala utahovat opratě a represe proti akademii vyvrcholily v roce 2000, kdy bylo město téměř srovnáno se zemí, přes 7000 mnichů a řeholnic bylo vyhnáno. Jen několik dní po těchto událostech se sem však začali vracet a opravovat chaty a stavět nové a zanedlouho sem opět proudily davy studentů. Vzniklo tak úžasné dechberoucí místo, které se dál bude rozrůstat, když ne rozlohou tak duchovně určitě.

 

V Port Coquitlamu byly k dostání klobásy s lidským masem

Řeznictví a prasečí farma Roberta Williama Picktona patřily v Port Coquitlamu (Kanada) mezi vyhlášené. Jejich majitel pravidelně chodil do kostela a všechny zákazníky vítal milým úsměvem. Zvláště o výrobky prémiové kvality byl velký zájem.

Nejbizarnější závislosti člověka

Koušete si tajně nehty anebo spíte s plyšovým medvídkem? Pokud si myslíte, že patří tyto závislosti k neštěstí, jste na omylu. Věřte, že se najdou mnohem kurióznější úchylky,...