Mrtvoly na fotografiích aneb šílená viktoriánská doba

Mrtvoly na fotografiích aneb šílená viktoriánská doba

Viktoriánské období v Americe se neslo ve znamení prudkého technického rozvoje a úzce sešněrované morálky. O to více nás překvapí jeden z málo známých aspektů té doby: tzv. posmrtné fotografie. Na tom by nebylo nic tak strašného, pokud by se fotografové nesnažili mrtvoly aranžovat tak, aby vypadaly jako živé.

Před objevením daguerottypie, což byl první komplexní fotografický proces se zkráceným časem expozice, bylo pro rodinu velmi těžké získat památku na své přátele či příbuzné. Malba byla drahá a tudíž nedostupná. Objev francouzského výtvarníka a vynálezce Louise Dagouerra proto způsobil doslova převrat a dal vzniknout také jednomu z nejbizarnějších zvyků na světě.

Mrtví v postroji

Na fotografování zemřelých lidí by nebylo nic tak strašného, můžeme se s tím čas od času potkat i dnes. Ovšem lidé ve viktoriánské době a hlavně rodiče malých dětí, jejichž úmrtnost byla velmi vysoká, chtěli mít na ty krátké chvíle prožité s nimi méně morbidní památky. Přáli si proto členy své rodiny zvěčnit tak, jako kdyby ještě žili.

Daguerottypisté se tomuto trendu ochotně přizpůsobili, vždyť sami sebe považovali spíše za umělce než za řemeslníky. Jejich vynalézavost byla občas až neuvěřitelná. Důležité bylo zavolat fotografa včas, protože posmrtná ztuhlost těla dostavující se za několik hodin po smrti už mnoho prostoru k aranžování nedávala.

U miminek a nejmenších dětí, jejichž fotografie zároveň patří k těm nejděsivějším, byla situace nejjednodušší. Byly foceny v poloze jakoby spaly nebo ležely pohodlně schoulené v matčině náručí. Batolata se zády opírala o postýlku nebo o košík a jejich lehké tělíčko přidržovala na správném místě sňůra v oblasti pasu schovaná pod oblečením.

Starší zesnulí potřebovali důmyslnější techniky. Vznikly proto zvláštní postroje, do kterých byla mrtvola upoutána (bylo možné volit mezi několika polohami rukou a nohou). Velké vodicí tyče prostupovaly skrze prostřihy v oblečení a na fotografii samozřejmě nebylo vidět vůbec nic. Laikovi, který se zatím s fotografiemi post-mortem nesetkal, se proto může na první pohled zdát všechno v pořádku.

Jak poznat živé-mrtvé?

Prozradit viktoriánské „živé mrtvé“ může prázný výraz v doširoka otevřených očích nebo naopak oči zavřené. Pokud se již víčka nedala rozevřít (ovšem existovaly i speciální rozpěrky), kreslily se zornice přímo na ně nebo později na vyvolanou fotografii. Nápovědu neposkytne ani zvolené prostředí, protože fotografie v rakvích nebo na posteli obklopené květinami se objevovaly jen málokdy. Mnohem častěji drahý zesnulý sedí nebo stojí mezi dalšími (živými) členy rodiny a všichni se tváří, že je všechno v nejlepším pořádku. Pro dodání živého výrazu se v pozdější době tváře mrtvých jemně kolorovaly růžovou barvou. Významným detailem jsou také květiny, které se na fotografiích objevují velmi často (váza v pozadí nebo kytice v ruce některého z modelů).

Svůj vrchol zažívala posmrtná fotografie v této podobě na konci 19. století, později ji přirozeně vytlačili rozšiřující se amatérští fotografové. V Evropě se podobné praktiky nikdy neujaly. Pokud už byli mrtví fotografováni, pak nejčastěji v okamžiku své smrti nebo později v rakvích obklopených květinami a rodinou, což se zejména ve východní Evropě dochovalo dodnes. 

 

 

Jak najít ubytování?

Pro vyhledávání ubytování na výletech doporučujeme stránky ehotel. Další dobrou alternativou je booking, kde najdeš penziony a hotely z celého světa.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům

Podobné články

Jack Rozparovač

Když  8. září 1888  večer procházel kolem dvora Hanbury street 29 v londýnské chudinské čtvrti Whitechapel místní Albert Cadosch, slyšel velmi zřetelně, že se za plotem děje...

Tajemná oblast Nákla a bájný Veligrad

Veligrad neboli Velehrad byl hlavním městem čí jakýmsi centrem Velké Moravy , kde sídlil kníže Svatopluk a odkud kázal arcibiskup Metoděj. Právě ten Metoděj, který na naše ...

Kašpar Hauser - dítě Evropy

Když se v roce  1828 objevil v ulicích Norimberku , přesněji na náměstí Unschlichtt, podivný mladík v šedém kabátu a starém ošuntěném oblečení, šel nejistým krokem, vrávorav...

Mínojská civilizace

Období starověkého Řecka je považováno za epochu vzniku současné moderní západní civilizace. Trochu je v tomto smyslu opomíjená krétská mínojská civilizace, která existovala...

Karel IV. jak ho možná neznáte

Jméno Karla IV., Otce vlasti, se v době, kdy oslavujeme 700 let od jeho narození, skloňuje ve všech pádech. Pojďme se na něj podívat i možná trochu jinak, než jak jej známe ...

Rudolf Höss

Psal se rok 1947 a v Osvětimi se celé dva roky po osvobození opět popravovalo. 16. dubna byl zde na šibenici za krematoriem č. 1, na šibenici, kterou nechal sám vystavět, os...

Křišťálová noc otevřela cestu holocaustu

Události označované jako Křišťálová noc se odehrály v noci z 9. na 10. listopadu 1938 a jedná se o jeden z největších protižidovských pogromů v moderní historii. Útok proved...

Hitlerův věrný služebník polní maršál Keitel

Adolf Hitler se obklopoval celou řadou spolupracovníků a mezi ty nejvěrnější patřil jednoznačně polní maršál Wilhelm Keitel. Nešlo sice o příliš schopného důstojníka, leč ce...

K čemu potřeboval Hannibal tisíce hadů a škorpiónů?

Proslavil se svým legendárním přechodem přes Alpy během druhé punské války a také velkolepým, i když nakonec neúspěšným tažením proti Římu. Ani poté ale Hannibal nenechal sv...