Nejrychlejším zvířetem nemusí být gepard

Nejrychlejším zvířetem nemusí být gepard

Když se zeptáte běžného člověka na to, jaké je nejrychlejší zvíře na naší planetě, pak se ve většině případů jistě dočkáte jasné odpovědi – gepard. To ovšem nemusí být tak úplně pravda, pokud vezmeme v potaz určité věci.

Rychlý gepard či bazilišek

Gepard je nesmírně rychlým sprinterem. Umí zrychlit z nuly na 100 kilometrů za hodinu během doby kratší než čtyři vteřiny, což je výsledek, jakým se mohou pochlubit jenom ty nejdražší modely sportovních automobilů. Nejrychlejším zvířetem však gepard není v případě, pokud vezmete v potaz velikost zvířete v poměru k rychlosti, jakou maximálně dovede vyvinout. Gepard se i v této kategorii řadí k nejrychlejším zvířatům na světě, nicméně nejrychlejší není.


Kdo tedy ovšem při takových podmínkách může slavit úspěch? Jako velice vhodný kandidát se jeví bazilišek páskovaný, jenž se dovede pohybovat nesmírně rychle na svých zadních končetinách a to dokonce natolik rychle, že dovede běhat po vodní hladině, díky čemuž si vysloužil přezdívku „Ježíšova ještěrka“. Bazilišek páskovaný dokáže při nebezpečné situaci vyvinout rychlost až 110 kilometrů za hodinu.

Největší rychlost má svižník

V naší kategorii jsou absolutním vítězem svižníci. Jedná se o druh brouka, který se také občas nazývá tygří brouk. V přírodě jde o hodně nebezpečného predátora, jenž si zakládá svojí reputaci hlavně na neuvěřitelné rychlosti. Nejrychlejší z druhů svižníků dovede za pouhou jednu hodinu překonat vzdálenost až osmi kilometrů. V poměru k jejich tělesné velikosti a převedeno na lidské parametry to znamená, že tento druh hmyzu dokáže běžet rychlostí až 480 kilometrů za hodinu.

 

To je něco skutečně nepředstavitelného. Svižník dokáže za jednu vteřinu překonat stodvacetinásobek délky vlastního těla. Tento druh hmyzu vyžívá svoji rychlost k uživení, nicméně to má určitý zádrhel. Brouk sice dovede dostihnout takřka jakoukoliv kořist, na kterou pomyslí, nicméně biologové dokázali, že v okamžiku rychlého sprintu za kořistí má svižník velice rozmazané vidění, jelikož jejich oči nestačí zpracovávat světelné vjemy, takže tento lovec je při útoku na kořist v podstatě slepý. Na hmyz mají sice svižníci celkem ostrý zrak, avšak ani to nestačí a při běhu se pro ně okolí stane jednou velkou šmouhou. To svižník kompenzuje tím, že se během lovu vždycky na chvilku zastaví a opět se vydá vstříc kořisti.