Nejšílenější jídla starých Řeků

Nejšílenější jídla starých Řeků

Antická doba přála bohatým hostinám a zábavám, ale některá jídla byste ale přece jenom jíst asi nechtěli. Je libo nadívanou prasečí dělohu, nápoje ochucené borovicovou pryskyřicí nebo šílený černý vývar bojovných Sparťanů?

Jeden neznámý starověký cestovatel napsal: „Řecké jídlo má jen dva chody: jeden druh kaše – a druhý druh kaše.“ Tak hrozné to ve skutečnosti nebylo, protože na jídelníčku lidí všech vrstev se pravidelně objevovaly i různé druhy zeleniny, ryby a mořské plody. Ovšem kaše z čočky, fazolí a obilí smíchaná s olivovým olejem patřila spolu s řeckým chlebem k základu běžné každodenní stravy. Existují však jídla, která byste si ve starořecké restauraci nejspíš nedali. Která to jsou?

Vepři uhynulí v důsledku překrmování


Je to neuvěřitelné, ale maso z prasat uhynulých přirozenou cesto bylo považováno za nejjemnější a nejšťavnatější. Rychlým koncům čuníků se proto často pomáhalo neustálým přísunem jídla a leckdy i umělým dokrmováním. Uhynulé prase bylo ještě chvíli ponecháno v kotci a teprve potom se začalo zpracovávat. Využilo se z něj absolutně vše, od krve (zachytávané do velkých lavorů) až po většinu vnitřností.

Salát z mořských ježků

Lehké saláty z divoké zeleniny (šťovík, listy řepy, lopuch apod.) byly v antice oblíbené pro svou lehkost a snadnou přípravu. Často byly jejich součástí i vnitřní části mořských ježků, které na pohled nevypadají příliš lákavě. Narazit na ně ale můžeme v některých středomořských oblastech dodnes, takže to asi tak strašné nebylo.

Drozdi, pávi a další divocí ptáci

Staří Řekové snědli doslova vše, co dokázali ulovit. Drobní zpěvaví ptáci patřili jen na stůl těch nejbohatších. Vrcholem dekadence byla (stejně jako později ve starém Římě) hostina složená výhradně z takových titěrností, jako jsou drozdí jazýčky nebo slavičí mozečky. Oblíbená byla i paví vejce.

Vnitřnosti pro všechny

Zatímco v počátcích antického Řecka byly vnitřnosti určeny hlavně bohům a obětním oltářům (vzpomínáte si na pověst o Prométheovi a jeho obětní hromadě z kostí a tuku?), později se těšily stále větší oblibě. Mezi nejoblíbenější pochoutky patřila nadívaná děloha nebo vařeně vemínko z prasnice.

Víno s chutí pryskyřice

Pryskyřice z borovic se původně používala a utěsňování sudů a její zvláštní chuť tak nechtěně pronikala i do vína. Později se takové víno stalo vyhledávaným vrcholem oslav a ještě dnes je tradice udržována díky známému vínu Retsina. A to jde vlastně původně o skladovací šlendrián.

Spartský černý vývar

Athéňané se do svých nepřátel často jízlivě strefovali a výjimkou nebylo ani jídlo. Jistý Aténeus prý prohlásil: „Sparťané tvrdí, že jsou nejstatečnější národ na světě. Musí to být pravda, jinak by nebyli schopni pozřít tak odporné jídlo.“ Mluvčí měl bezpochyby na mysli známý černý vývar, který se připravoval ze ssedlé vepřové krve smíchané s octem a solí. Vše stačilo krátce povařit a bylo hotovo.

Mimochodem věděli jste, že už mezi Athéňany existovali vegetariáni? Pokud to se změnou svého jídelníčku mysleli opravdu vážně, mohli dostat od kněze speciální požehnání a díky němu obětovali na oltáře bohům místo zvířat ty nejlepší plody ze své zahrádky.