Nyos – jezero smrti opět hrozí

Když se Samuel Seng vracel toho osudného dne domů, ani v nejhorším snu ho nenapadlo, co tam najde. Ve své vesnici Su´bum – nenašel nic než mrtvoly – podivně zhnědlé, krvácející z nosu a úst, často zkroucené v křečovité agónii. Smrt nerozlišovala mezi lidmi a zvířaty. Mrtvé kusy dobytka se válely v bahně hned vedle lidských ostatků. Některé lidi překvapila smrt přímo v posteli, co ji ale způsobilo?

Jezero nejspíš nezabíjelo poprvé

Na datum 21. srpna 1986 obyvatelé žijící okolo kamerunského jezera Nyos určitě nikdy nezapomenou. Tedy alespoň ti, kdo přežili. Jejich počet se dá spočítat na dětském počítadle – těch, kteří nám své svědectví už podat nemohou je mnohem víc. Oficiální zprávy mluví o 2 000 obětech, skutečná čísla ale mohou být i 2x vyšší.

Když šli obyvatelé vesniček Cha, Su´bum a Nyos  večer spát, nic je nevarovalo předtím, že tahle noc může být jejich poslední. Mrtvých ryb na hladině jezera a šamana bijícího na poplach si nikdo příliš nevšímal. Ani dvacetivteřinový rachot nikoho nepřekvapil – nejspíš další sesuv půdy.

Právě tento sesuv (ale o to se vědci stále ještě přou) ale nejspíše způsobil tragédii. Nyos patří mezi tři sopečná jezera na světě, na jejichž dnu dochází k uvolňování oxidu uhličitého. Normálně se tento těžký plyn drží  u dna pod těžkou masou vod. Menší otřes ale může způsobit, že se tyto dvě vrstvy promíchají a oxid začne stoupat vzhůru.

Plyn, který se chová jako voda

Oxid uhličitý patří mezi tzv. těžké plyny, drží se tedy při zemi a koncentruje se zde. A to se právě obyvatelům nyoských vesnic stalo osudným Uvolněné masy plynu se prohnaly údolími jako těžká a dusivá vlna tsunami. Obyvatelé se budili nesnesitelným horkem, všude byl cítit pach zkažených vajec, oči pálily a dýchání bylo velmi obtížné. Ti, kteří ze sebe začali v panice strhávat šaty a snažili se utéci do bezpečí, zemřeli jako první. S každým nádechem se totiž jedovatý plyn vázal víc a víc na červené krvinky a znemožňoval tak přijímání kyslíku.

Ti, kteří ihned po prvním nádechu ztratili vědomí, měli šanci na přežití větší. I tak jich ale nebylo více než několik desítek. Proč přežili právě tito lidé, když všichni ostatní v okolních domech a dokonce i ve stejných místnostech takové štěstí neměli, nelze dodnes uspokojivě vysvětlit. Ve hře je vynikající tělesná kondice a další faktory. Nejpřesnější ale možná bude vysvětlení, „že zkrátka měli štěstí.“

Během několika hodin zabil ničivý plyn téměř vše živé v okruhu 25 kilometrů od jezera. Otázka zní: Dalo se této katastrofě předejít? Pozdější archeologické výzkumy na březích jezera Nyos potvrdily, že se tu podobná katastrofa neodehrála poprvé. I šamani varovali před legendami, které hovoří o nevysvětlitelných úmrtích ryb nebo bublání, které se objevuje několik dní před „plížící se smrtí.“ Dnes je velmi těžké rozlišit, jaká varování srpnovým událostem skutečně předcházela. Na mrtvé ryby si vzpomíná více svědků, na odlišné zbarvení vody, gejzír tryskající ze středu jezera nebo neklidný dobytek už si pamatují jen někteří. Co je tedy skutečnost a co jen převzatá vyprávění z místních legend?

Tato pumpa se snaží snížit koncentraci CO2 v jezeře - sama na to ale nestačí

Když je hlad silnější než strach...

Po osudné události kamerunská vláda celé okolí jezera na několik let uzavřela. Mrtvoly se kvůli strachu z rozšíření cholery narychlo pohřbívaly do masových hrobů. Vojáci později tvrdí, že mrtvých obyvatel bylo „pouze“ 2 000. Starousedlíci se ale pečlivým sčítáním chybějící přátel a známých dostanou k mnohem hrozivějšími číslu, které přesahuje 4 000. Vláda tento údaj nikdy jako oficiální neuzná a všechny „buřiče a šiřitele paniky“ nechá pozatýkat. Na nějaké oficiální sčítání obyvatel se totiž v pasteveckém Kamerunu příliš nehraje.

V posledních letech se lidé k jezeru opět vrací – půda je tu úrodná a to převáží veškerá nebezpečí. Vláda se snaží katastrofě zamezit na pomoci pumpy, které odčerpává plyn ze dna jezera a rozptyluje ho do ovzduší. Jedna pumpa je ale málo – daří se jí pouze snižovat koncentraci plynu, které se v současné době pohybuje okolo 70%. Byly by potřeba alespoň další dvě, na ty ale nejsou peníze.

Na březích jezera se také usídlili vojáci a nainstalovali tu alarm, upozorňující na zvýšenou koncentraci CO2. Ten je ale často vypnutý, protože dává falešné výstrahy. Těsně po katastrofě vědci spočítali, že se podobná událost může opakovat už za 30 let, kamerunská vláda si ale s podobnými prognózami očividně hlavu nedělá. Dočkáme se tedy v několika příštích letech stejně děsivé katastrofy?