Rozhrabává sojka mraveniště ze škodolibosti?

Pestře zbarvenou sojku obecnou můžeme často potkat v blízkosti velkých lesních mravenišť. Někdy na nich je strnule sedí, jindy je zobákem zuřivě rozhrabává a loví jejich obyvatele. Nikdy ale nesežere ani jediného mravence. Proč to tedy dělá?

Sojka obecná (Garrulus glandarius) je velmi plachý pták, žijící kromě celého území Evropy i v severozápadní Africe a oblastech označovaných jako Dálný Východ. Obvykle se ukrývá a pozorovatelům se často podaří zahlédnout jen odlesk modrého proužku peří nebo černý ocas mizející mezi stromy. Za letu jsou nápadné velké bílé skvrny na křídlech. Jinak je sojka zbarvená hnědo-černě s výraznou kropenatou chocholkou na hlavě. Ta je nejvýraznější, když se pták rozčílí.

Křeček v ptačí říši

Sojka obecná není při shánění potravy vůbec vybíravá. V létě si pochutnává hlavně na hmyzu, červech, pavoucích a drobných hlodavcích, na podzim se zaměřuje spíše zralé plody, především žaludy. Umí také ubít a sníst mláďata ptáků hnízdících na zemi. Proto ji myslivci často střílejí jako škodnou, sotva ji někde spatří. Sojku ale není snadné překvapit. Je velmi ostražitá a při každém náznaku nebezpečí vykřikuje do světa hlasité „reeh, reeh.“

S hledáním potravy v zimě si hlavu nedělá. Umí si ji totiž opatřit a uložit do zásoby, stejně jako třeba křeček. Každý rok zkonzumuje sojka několik tisíc žaludů, ne všechny ale okamžitě spotřebuje. Část z nich si zahrabává do hlíny a později se pro ně vrací. Dokáže je najít i pod vrstvou hlubokého sněhu. Nikdy si ale nevzpomene na všechny. Právě sojkám proto vděčíme za mnoho dubů rostoucích v jinak holé krajině.

V době opravdového nedostatku jídla se sojky shlukují do větších skupin a vytvářejí jakési pátrací čety, které křižují krajinou a navzájem se upozorňují na vhodné zdroje potravy.

Kde je mraveniště, je i sojka

O podivném chováním těchto ptáků v souvislosti s mraveništi jsme psali už v úvodu. Kdybyste měli štěstí a mohli sojku u mraveniště pozorovat, určitě byste se nemálo podivili. Klidně sedící sojka si totiž nechá prolézat mravence mezi peřím a to doslova úplně všude. Pokud nemá zrovna čas, mravence chytá a peří si s nimi potírá. Důvodem je agresivní kyselina mravenčí, kterou produkují podráždění mravenci. Sojka ji používá jako vynikající impregnaci peří a zbavuje se tak i úporných parazitů.

Jak bizarně toho chování může vypadat ukazuje toto video:

Svá mraveniště si sojky hlídají. Proto jen velmi zřídka mění teritoria a na svých hnízdištích zůstávají i v zimě, kdy hmyz spí. Obvykle žijí v párech, často i po dobu několika let. Hnízdo sojky je malé, ploché a dobře ukryté v korunách stromů. Tvoří ho drobné měkké větvičky a suchá tráva.

V jedné snůšce se obvykle nachází 4-6 šedozelených vajec s hnědými skvrnkami, na kterých střídavě sedí oba rodiče. Sojčí mláďata rostou velmi rychle, už po dvaceti dnech jsou schopna létat a potulovat se spolu s rodiči po okolí.

Pozorování v přírodě

Na sojku můžeme narazit hlavně ve smíšených nebo listnatých lesích, ale nevyhýbá se ani otevřené krajině, když je v ní dostatek osamoceně stojících stromů – hlavně dubů. Rychlé přelety jsou obvykle tím jediným, co může pozorovatel zahlédnout. Na její charakteristické volání se už tolik spolehnou nelze. Sojka totiž patří mezi vynikající imitátory zvířecí říše. Zvládá napodobit například štěkot psa, mečení koz nebo bučení dobytka a používá to vždy, když si myslí, že jí to pomůže ukrýt se.

Tohoto „českého papouška“ můžete s trochou trpělivosti chovat i doma. Sojka nepatří mezi ohrožené druhy, takže je s trochou štěstí možné získat krotké mládě z některé záchranné stanice. Tato mláďata lze ochočit poměrně snadno, což se o starších ptácích říci nedá. Chov sojky není náročný na potravu ani prostor. Myslete ovšem na to, že jde o velmi zodpovědný krok. Sojku odchovanou doma už nemůžete nikdy vypustit zpátky do volné přírody. A dožít se může i 16 let.