Bazilika Cisterna v Istanbulu

Nejznámější turecké město v sobě skrývá jeden velký unikát – obrovskou cisternu, jež vypadá jako fantastický palác. Tato cisterna má navíc pozoruhodnou historii. Istanbul tedy není pouze chrám Hagia Sofia, palác Topkapi a Modrá mešita. Od roku 1987 je přístupná i bazilika Cisterna.

Poblíž chrámu Hagia Sofia

Bazilice Cisterna se také říká Cisterna Jerabatan či Basiliková cisterna. Patří k nejstarším zachovaným stavbám z byzantské éry města Konstantinopole. Turečtí obyvatelé lokalitu označují za „Potopený zámek“. Cisterna se nachází v podzemí a vstupem do ní je malý domek na náměstí u chrámu Hagia Sofia. Návštěvníci se vydávají po schodech dolů a otevírá se před nimi obrovský prostor, který by zde rozhodně neočekávali.

Střecha nádrže je široká 65 metrů a dlouhá 143 metrů. Podporu střechy tvoří 336 sloupů ve 12 řadách. Podzemí je pěkně nasvíceno a návštěva je doprovázena příjemnou hudbou. Když se rozhodnete místo blíže prozkoumat, zjistíte, že nádrž, v níž se stále drží voda, byla postavena ze sloupů, hlavic a podstavců starších zbouraných budov. Asi největším lákadlem pro návštěvníky jsou dva sloupy podepřené bloky s hlavami Medúz, které se nachází v zadní části.

Největší cisterna v Istanbulu

„Potopený zámek“ vznikl jako největší cisterna ze sedmdesáti dalších cisteren, jež tvořily zásobárnu vody pro starobylé byzantské město. Ostatně voda patřila na území města k nedostatkovému zboží. Cisternu nechal vytvořit slavný císař Justinián I. a šlo o zásobárnu vody pro Velký palác a okolní stavby. V tehdejší době se nacházela pod velkým náměstím – Stoa Basilica, odkud získala svůj název.

Foto: Moise Nicu  [CC BY 3.0], Wikimedia

V dřívějších dobách se voda přiváděla Valensovým akvaduktem, který sbíral vodu z řek a pramenů v Bělehradském lesíku, jenž se nachází 25 kilometrů na sever od Istanbulu, jenže v dobách válek a obléhání města nepřátelé přívod vody ničili nebo vodu přiváděnou akvaduktem úmyslně trávili. To byl jeden ze zásadních důvodů pro stavbu vodní nádrže – Cisterny. Cisterny se staly podzemními zásobárnami pitné vody a Basiliková cisterna se stala nejvýznamnější.

Cisternu stavěly tisíce otroků

Na stavbě Basilikové cisterny se podle historických záznamů podílelo až sedm tisíc otroků. Cisterna je vystavěna ze šamotových cihel, jež tvoří zeď širokou čtyři metry. Ovšem i pozdější osudy Cisterny jsou zajímavé. Postupem času se na ni sice zapomnělo, ale v roce 1545 mapoval učenec Petrus Gyllius byzantské památky v Istanbulu a od místních získal informaci, že nabírají vodu z podzemí a klidně chytají i ryby kbelíkem. Pod jedním z domů pak Gyllius našel neočekávaný vchod do Cisterny.

Po znovuobjevení Cisterny se však osmanští vládci ke stavbě příliš dobře nechovali, jelikož ji využívali jako odpadní jámu a odvážela se sem i mrtvá těla. V devatenáctém století proběhla rozsáhlá rekonstrukce, ale pro veřejnost byla stavba otevřena až v září roku 1987.

V současné době slouží Cisterna jako místo oddechu a osvěžení v horkém létě. Setkat se však můžete i s využitím jako koncertním sálem. Návštěvníkům jsou zpřístupněny asi dvě třetiny celé stavby, protože zbytek byl v devatenáctém století zazděn. Starověké texty naznačují, že Cisterna obsahovala zahrady a byla obklopena kolonádou. Do současnosti se dochovala jako zajímavá historická památka, kterou byste si při návštěvě Istanbulu rozhodně neměli nechat ujít.