Energií nabitý klášter Rosa coeli v Dolních Kounicích

Energií nabitý klášter Rosa coeli v Dolních Kounicích

Různá magická místa se nachází i na území České republiky, stačí jen trochu hledat. Když se řekne magické místo či místo na pozitivní energii, většině lidí se vybaví nedostavěný chrám v Panenském Týnci. Ovšem i v Dolních Kounicích se nachází podobně zajímavé místo – klášter Rosa coeli.

Klášter jako pokání

Název Rosa coeli pochází z latiny a znamená „Růže nebes“. Bývalý klášter se nachází na východním okraji města Dolní Kounice. V areálu je zřícenina klášterního kostela s barokní rezidencí, což je chráněno jako kulturní památka České republiky. Podle kronikáře Jarlocha byl klášter založen v roce 1181 moravským velmožem Vilémem z Pulína jako pokání za poničený majetek v Rakousích, kam Vilém podnikal vojenské výpady. Zřejmě šlo o důkladné plenění, protože Vilém si dal na stavbě moravského svatostánku skutečně záležet. Vždyť šlo o přímý rozkaz samotného papeže!


Vilém se dal dohromady s želivskými premonstráty, kteří právě v Dolních Kounicích vybudovali klášterní provizorium, takže se tam už roku 1183 mohla usadit komunita premonstrátek z konventu v Louňovicích. Do čela kláštera se postavil převor, ale později se titul představeného kláštera ustálil na proboštovi. Kounický konvent si nechal vystavit falzum zakládací listiny s rokem 1173. Podoba kláštera z doby před čtrnáctým stoletím bohužel není v ucelené formě známá.

Za probošta Göschla se děly věci

Nejspíš ve druhé čtvrtině čtrnáctého století byla zahájena stavba nového gotického klášterního kostela, na což navázala přilehlá kvadratura s rajským dvorem, jež byla dokončena nejspíš až počátkem patnáctého století. V první půlce čtrnáctého století byl též postaven klášterní hrad na blízkém návrší. V oné době však byl klášter poměrně dost zadlužený, což je dost možná zapříčiněno zmíněnými investicemi. Během husitských válek byl konvent nejspíš vypálen, často se uvádí rok 1423, což ovšem nelze jistě doložit. V následující době se však hospodářská situace kláštera ustálila a počátkem šestnáctého století byl kounický probošt jedním z nejvýznamnějších moravských prelátů.

V dalších letech nastaly pro kounický konvent krušné časy. Probošt Martin Göschl přestoupil po roce 1522 na luteránskou víru a oženil se s jednou z jeptišek. Morálka jeptišek v té době hodně upadla a bez obav se stýkaly s muži, což nebylo slučitelné s tehdejší vírou. Na nátlak olomouckého biskupa musel Göschl v roce 1526 Dolní Kounice opustit, v Mikulově se stal novokřtěncem, následně byl zatčen a v biskupském vězení zemřel. Za jeho nástupce Jana konvent úplně zaniknul.

Majetkem Ditrichštejnů

Opuštěný klášter byl ponechán vlastnímu osudu. Panství převzal král a markrabě Ferdinand I. Habsburský, který ho zpočátku zastavoval, aby nakonec panství prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka. Ten v opraveném klášterním kostele nechal udělat rodinnou hrobku. Panství následně měnilo několikrát majitele, až ho v roce 1622 získali Ditrichštejnové. Areál kláštera na konci sedmnáctého století koupili strahovští premonstráti, kteří zde chtěli obnovit klášter. V roce 1703 však jejich plány zhatil požár, načež samotný klášter s kostelem chátral. Premonstráti se nakonec rozhodli pro zpětný prodej Ditrichštejnům.

Na místě kláštera zbyly jen trosky. Obvodové zdi svírají půvabný rajský dvůr a mohutné průčelí s působivým vstupním portálem. Ve zbořeném klášteře se však skrývá spousta energie. Klášter působí na citlivější jedince doslova magicky. Je až s podivem, jak dovedou trochu těžkopádné zdi z dob rané gotiky zlepšit náladu. Nejen psychotronikové sem dojíždí, aby dobili energii.