Mínojská civilizace

Mínojská civilizace

Období starověkého Řecka je považováno za epochu vzniku současné moderní západní civilizace. Trochu je v tomto smyslu opomíjená krétská mínojská civilizace, která existovala o mnoho dříve, a o její vyspělosti a vysoké úrovni není nejmenších pochyb. Právě tato kultura v oblasti Egejského moře je nejstarší známou evropskou civilizací.

Nejstarší lidské pozůstatky nalezené na Krétě jsou z doby až 7 000 let př. n. l, nicméně o těchto obyvatelích ostrova se toho příliš mnoho neví. Nevídaný rozmach nastal až o několik tisíc let později, kdy 3 000 let př. n. l. nastupuje mínójská kultura. Její největší rozkvět se odehrával během dvou tzv. palácových období od roku 2000 do 1450 př. n. l. Až do 19. století jsme neměli o této vyspělé kultuře ani ponětí a král Mínos byl postavou z legend a bájí. Až díky Siru Arthuru Evansovi, který zahájil v roce 1899 na Krétě vykopávky, se začal odkrývat neuvěřitelný příběh schopných a vyspělých Mínojců.


Legenda O Mínotaurovi

Nejen Mínos, ale i Mínotaurus, napůl člověk, napůl býk, se kterým měl bojovat řecký král Theseus, byl dlouho považován za hlavní postavu pouhé pověsti. Mínotaura měl na Krétě v podzemí paláce držet král Mínos v jakémsi Labyrintu. Po odhalení, že král Mínos skutečně žil, přišlo také odhalení nejslavnějšího krétského paláce Knóssu. V jeho podzemí byly odkryty složité komplexy chodeb a také dvojité sekery, které tehdy sloužily k usmrcování býků. Tyto sekery se nazývaly labrys a v kombinaci se spletitými podzemními prostory pod Knóssem můžeme klidně odvodit slovo labyrint. Kdo ví, kolik dalších bájí a pověstí není jen pouhými smyšlenými příběhy.

Mínojské paláce

Jak už tedy víme, na Krétě byly odhaleny pozůstatky tehdy zřejmě skutečně monumentálního paláce v Knóssu. A nebyl jediný. Podobné paláce pak byly objeveny ve Faistu, v Malii a v Zakru. Zcela jistě nesloužily jen jako sídlo panovníka, ale byly také hospodářským centrem, sídlem úřední správy, kultovním a náboženským centrem. Sloužily také ke shromažďování zásob a soustředily se zde také řemeslné dílny. Už tento výčet dává tušit, že paláce musely být, a také skutečně byly, velmi promyšlené, důmyslné a propracované. V Knóssu se našlo dochované kanalizační potrubí a vodovodní systém zásobující jednotlivé místnosti paláce pitnou vodou. V jedné z těchto místností byla objevena dokonce mramorová vana a splachovací záchod s dřevěným sedátkem! Na počátku druhého tisíciletí před naším letopočtem šlo v evropském prostředí o něco nevídaného. Pro srovnání uveďme, že na našem území v té době probíhala doba bronzová a z vykopávek víme, že lidé byli poměrně zruční ve výrobě keramiky a bronzových dýk a rozvíjelo se obchodování. A na Krétě měli splachovací záchody. A co víc – krétské paláce nebyly nijak opevněny a Knóssos stál dokonce v údolí. Je tedy evidentní, že krétská flotila, obchodní i válečná, dokonale ovládala okolní moře a nemuseli se tedy obávat žádného nebezpečí zvenčí.

Disk z Faistu

V každém paláci byl objeven nějaký zvláštní artefakt, který je od té doby jakýmsi znakem paláce. V Knóssu se našla rituální nádoba ve tvaru býčí hlavy, v Malii zlatý šperk se dvěma včelami nesoucími plástev medu. V Zakru zase malá křišťálová nádoba nejspíše rituální, a ve Faistu asi nejslavnější z těchto památek, tajemný disk s dosud nerozluštěným nápisem. Kotouč z vypálené hlíny má po obou stranách do spirály uspořádaný nápis, jehož znaky se nepodobají žádnému známému písmu z této oblasti. Jistě, Mínojci sice měli písmo, systém nazývaný Lineární písmo typu A, které také nebylo dosud rozluštěno, ale nápis na disku je úplně odlišný.  Nepodobá se ani dalšímu krétskému písmu, Lineárnímu písmu typu B, které představovalo jakousi archaickou formu řečtiny. Na disku jsou však obrázky podobné hieroglyfům. Vědci se dokonce ještě neshodli na tom, zda se má číst od kraje nebo od prostředku disku a jasné zatím ani to, jaký vztah je mezi nápisy na obou stranách disku. Nápis sestává ze 45 základních znaků a asi 200 symbolů, z nichž se některé opakují.  Možná nejzajímavější skutečností je, že symboly byly vytlačovány do vlhké hlíny jakýmisi razítky. Předpokládalo by se tedy, že pokud existovala taková razítka, budou nalezena buď ona samotná, nebo alespoň další podobné nápisy. Nic takového se však na Krétě nenašlo a disk z Faistu je osamocený nález svého druhu.

Původ  Mínojců

Nejen písmo na disku z Faistu podobné egyptským hieroglyfům přivedlo objevitele této kultury, Sira Arthura Evanse na myšlenku, že tito lidé měli africký původ. Tuto úvahu podporoval například tím, že našel mnoho kruhových hrobů se stěnami z mohutných kamenných kvádrů, což byly stavby typické pro severní Afriku. V dalších letech však vědci zasadili kolébku minojské civilizace spíše na Blízký východ. Konečný rozsudek přinesly až testy DNA. Genetik z Washingtonovy univerzity v Seattlu, George Stamatoyannopoulos, nashromáždil stovky kosterních pozůstatků z Kréty a izoloval 37 DNA. Podrobnou analýzou získal 21 typických znaků, z nichž 15 se shodovalo s mitochondriální dědičnou informací lidí, žijících mladší době kamenné v Evropě.  Minójskou civilizace tedy založili nejspíše potomci prvních zemědělců, kteří přišli na ostrov z Blízkého východu někdy před 9000 lety.

Zánik civilizace

Rozkvět této vyspělé civilizace ukončil nejspíše výbuch sopky na ostrově Santorini, který vyvolal nejdříve zemětřesení a následně obrovskou vlnu tsunami. Uvádí se, že v době zemětřesení bylo na ostrově uskladněno na 70 000 litrů olivového oleje. Při otřesech země popadaly zapálené louče ve skladištích do vylitého oleje a vznikl obrovský požár, který celý palác zničil. Co nedokonal oheň, spláchla vlna tsunami a další historie ostrova se odvíjela již pod vládou Mykéňanů