Špicberky a jejich nejseverněji položené město
Špicberky, tedy skupina ostrovů v Severním ledovém oceánu, se pyšní titulem nejseverněji trvale obydlené oblasti na světě. Oficiálně se pod tímto názvem skrývá pouze největší z těchto ostrovů, ale běžně se používá pro celé souostroví, z něhož jsou obydlené pouze tři největší ostrovy. Z politického hlediska patří Špicberky Norskému království. Norsky se ostrovům říká Svalbard.
Špicberky se díky své poloze staly odrazovým můstkem pro různé polární expedice, leží totiž zhruba v polovině cesty mezi pevninou Norska a severním pólem. Pokud byste zde však čekali mrazivé teploty hluboko pod nulou, mýlili byste se. V letním období se místní teploty pohybují v rozmezí velmi příjemných 3 – 8 °C. Příčinou těchto na místní poměry vysokých teplot je oteplování Golfským proudem. Průměrných -12 °C v lednu také není tak nízká teplota, jakou bychom v této zeměpisné šířce očekávali. V létě je moře zcela bez ledu a ani na souši největšího ostrova Západní Špicberk nenajdete mnoho sněhu, a tak se za ledními medvědy, kteří jsou velkým lákadlem turistů, musí cestovat na severněji položené ostrovy. Kromě ledních medvědů, kterých je tu asi 2 500 zde žije také asi 10 000 sobů. Ti svým počtem značně převyšují obyvatelstvo, které se pohybuje stejně jako lední medvědi kolem 2 500.
Autor: Bjoertvedt [CC BY-SA 3.0 no], Wikimedia
Na Špicberkách totiž nejsou téměř žádní stálí obyvatelé, těch tady najdeme jen hrstku. Přichází se sem převážně za prací, které nebrání žádná zbytečná byrokracie, není potřeba ani pracovní povolení, ani povolení k pobytu. Každý příchozí se prostě musí umět o sebe postarat. To znamená, že si najde práci a bydlení. Nerodí se tady děti a ti, kteří jsou pohřbení na místním malém hřbitůvku, zemřeli při nehodách nebo za jiných nenadálých okolností. Standardně se lidé na důchod a stáří vrací tam, odkud na Špicberky přišli, a těhotné ženy odlétají zhruba tři týdny před plánovaným termínem porodu do nejbližšího norského města Tromsø.
Autor: Bjoertvedt [CC BY-SA 3.0], Wikimedia
Největším městem ostrova Špicberk a také jakýmsi správním centrem je Longyearbyen. Nejseverněji položené město na světě. Město půlnočního slunce, které zde během léta a tedy polárního dne nezapadá za obzor. Ve městě jsou soustředěny všechny důležité instituce jako malá nemocnice, banka, supermarket, škola či hospoda. Zajímavostí je, že do všech úřadů můžete vkročit buď v přezůvkách, nebo ponožkách. Vzhledem k místnímu klimatu se očekává, že boty příchozích jsou buď promáčené, nebo od bláta, a tak je všude přikázáno si je hned v zádveří zout. Představa, jak vyřizujete třeba takovou bankovní půjčku v ponožkách, je asi trochu úsměvná. Domy ve městě stojí na komických „kuřích nohách“, aby byly v zimě izolovány od zmrzlé půdy, a trubky kanalizace nejsou uloženy v zemi, jak bývá zvykem, ale leží položené na zemi, protože by se k nim při případné havárii skrz zamrzlou půdu nikdo nedostal. Město tak dostává velmi netradiční a velmi specifický ráz.
Špicberky žijí z těžby uhlí. Labyrint podzemních důlních cest je delší než pozemní komunikace, dosahuje délky asi 50 km. Silnic je tady totiž velmi málo, protože hlavním dopravním prostředkem je sněžný skútr a občas je možno zahlédnout i psí spřežení. Místí nerostné bohatství mohou podle dohody o norské svrchovanosti z roku 1920 využívat všechny země, které ji signovaly. Proto zde hned v tomto roce vyrostlo město pro ruské a ukrajinské horníky Barentsburg, které však poněkud ustrnulo v čase a v dnešní době vypadá spíše jako muzeum sovětského Ruska. Kromě drsné sovětské architektury a všudypřítomných budovatelských hesel nad městem dokonce bdí velká zapomenutá Leninova busta. Pracovní podmínky ruských horníků jsou velmi složité a nebezpečné, došlo zde již několikrát ke smrtelným nehodám. Paradoxem je, že téměř polovina vytěženého uhlí se rovnou spálí v místní zastaralé tepelné elektrárně, která navíc výrazně znečišťuje ovzduší.
Autor: Ulrich Waack [CC BY-SA 3.0 de, CC BY-SA 3.0 or GFDL], Wikimedia
V neposlední řadě jsou Špicberky místem několika vědeckých základen a stanic, které však nesmí sloužit k vojenským účelům, protože Špicberky jsou demilitarizovaným územím. Jak již bylo zmíněno, Špicberky jsou častým cílem turistů, kteří sem přijíždí za populárními fosíliemi starými 125 miliónů let, které mohou sami objevovat rozbíjením kamenů kladívky. Větším lákadlem jsou však lední medvědi, za kterými vás zavede průvodce vyzbrojený puškou. Ta se, bohužel po pár smrtelných neštěstích, kdy vyhladovělý lední medvěd napadl člověka, stala nutností při každém výletu za město. Zajímavostí také je, že místní obyvatelstvo se skládá nejen z Norů a několika málo Rusů, ale velmi početnou komunitou, přesněji druhou nejpočetnější, jsou trochu nepochopitelně Thajci.