Ushuaia - tam na konci světa

Ushuaia - tam na konci světa

Hlavní město tzv. Ohňové země je považováno za nejjižněji položené město na světě. Vydáte-li se z něj na výlet jižním směrem, nedostanete se dál než na neblaze proslulý mys Horn a dál už není nic než hlubiny setkávajících se oceánů, Atlantického a Tichého, a přes tisíc kilometrů vzdálená Antarktida.

Prvopočátek osídlení těchto vzdálených končin spadá do doby před asi tisíci lety, kdy domorodé obyvatelstvo pronikalo stále víc na jih. Když pak v roce 1520 proplouval kolem mořeplavec Fernando Magalhaes, překvapily ho početné ohně planoucí po ostrově založené domorodci, a tak ostrov pojmenoval Ohňová země. První osada však na místě dnešního města byla založená až v roce 1869, a to anglikánskými misionáři, kteří záhy poté, v roce 1884 uznali svrchovanost Argentiny a založili město Ushuaia.


Zpočátku však sloužilo velmi specifickému účelu – jako spolehlivé vězení pro argentinské trestance. Ostrov v odlehlé části země se k tomuto účelu perfektně hodil, uprchnout bylo v podstatě nemožné, a tak byli odsouzení pod vedením kolonistů využiti k budování nově vznikajícího města, káceli dřevo v lesích a dopravovali ho pomocí nové železnice.

Nenechme se zmást titulem nejjižněji položené město, je tady totiž docela zima. Ushuaia spadá již do subpolárního podnebného pásu a ostrov pokrývá studená tundra s průměrnou roční teplotou nepřesahující 6 °C. Přesto je toto celkem živoucí město s asi šedesáti tisíci obyvateli turisticky oblíbeným místem, a to hned z několika důvodů. Jeho prvenství, co se týče geografické polohy, samozřejmě láká k návštěvě a místní toho umí náležitě využít.

Najdete tady Muzeum konce světa, turistický vláček s konečnou stanicí Konec světa nebo mezník konce světa. I samotná budova bývalé věznice je turisty hojně navštěvovaná. Možná vás překvapí, že město má velmi dobrou infrastrukturu, kromě základních institucí jsou tady také kulturní a sportovní zařízení, dokonce i tři fakulty Patagonské univerzity. Kromě návštěvy místních muzeí, se můžete zúčastnit filmového či hudebního festivalu a potom posedět v jedné z vyhlášených chocolaterií, které nabízejí množství druhů čokolád a belgických pralinek.

 Typické pestrobarevné domy vypadají jako z pohádky. A tak tady ten přídomek Konec světa působí trochu nepatřičně. Ocitnete-li se však na pobřeží, pocit nekonečné samoty umocní zejména burácející oceán s pověstí nejbouřlivějšího místa, za nímž někde v dálce tušíte stejně osamělou Antarktidu. Pro okolní drsnou, ale krásnou přírodu jsou zase typičtí všudypřítomní tučňáci patagonští, narazit však můžete také na jeleny, pumy a na pobřeží líně se povalující rypouše sloní. Oblíbeným cílem je také národní park Tierra del Fuego nebo třeba ledovec Martial.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".