Hitlerův věrný služebník polní maršál Keitel

Hitlerův věrný služebník polní maršál Keitel

Adolf Hitler se obklopoval celou řadou spolupracovníků a mezi ty nejvěrnější patřil jednoznačně polní maršál Wilhelm Keitel. Nešlo sice o příliš schopného důstojníka, leč celou druhou světovou válku věrně sloužil Hitlerovi ve funkci šéfa vrchního velitelství Wehrmachtu na západní i východní frontě.

Průměrný důstojník

Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel se narodil 22. září 1882 v Helmschrode v Brunšviku. Důstojník dělostřelectva Wilhelm Keitel si ke střelnému prachu přičichl jen relativně krátce za první světové války na západní frontě, kde ho roku 1914 ve Flandrech poranila střepina granátu na pravém předloktí a na zbytek předlouhé vojenské kariéry poslala ke kancelářskému stolu různých štábů. Jeho velitelské a zřejmě i morální kvality odpovídaly povaze jeho kariéry a byl tudíž vždycky považován za průměrného či podprůměrného důstojníka s minimálními bojovými zkušenostmi.


V roce 1935 se Keitel stal šéfem Úřadu branné moci, který řídil všechny tři složky německých branných sil – pozemní vojsko, válečné loďstvo, letectvo. Keitel si zpočátku sem tam dovolil s Hitlerem nesouhlasit v otázkách vedení války. Když Hitler ostře odmítl Jodlovu a Keitelovu obhajobu majora Lista, který nesplnil vůdcův rozkaz dobýt kavkazská naftová pole, stáhl se a do konce války se už neodvážil vůdci odporovat.

Hitlerův „Lokajíček“

Ve své funkci v rámci Hitlerova hlavního stanu se Keitel zúčastnil plánování veškerých tažení a operací německé branné moci během druhé světové války. Údajně měl námitky proti tažení do Francie i proti operaci Barbarossa, ale Hitler nikdy jeho výhružky rezignací nebral vážně. Keitel byl skutečně jedním z nejloajálnějších vykonavatelů Hitlerových záměrů a vůdce mu též plně důvěřoval. Jeho vztah k Hitlerovi mu vynesl mezi důstojníky přezdívky jako „Přikyvující osel“ či „Lokajíček“. Nejvyšší hodnosti generála polního maršála a rytířský kříž, pocty obvykle udělované pouze polním velitelům, dostal po porážce Francie v roce 1940.

Dovolil barbarský teror

Keitel umožnil Himmlerovi, aby na okupovaných územích na východě uplatnil barbarskou formu rasového teroru, s čímž naopak velmi nesouhlasil admirál Canaris. Keitel podepsal řadu rozkazů, které byly v přímém rozporu s platným mezinárodním právem.

Keitelova servilnost vůči Hitlerovi vyvrcholila po neúspěšném atentátu na Hitlera – Operaci Valkýra. Keitel se totiž stal členem armádního „čestného soudu“, který poslal na smrt mnoho armádních důstojníků včetně polního maršála Erwina von Witzlebena. Po Hitlerově smrti 30. dubna 1945 se stal Keitel členem vlády admirála Dönitze ve Flensburgu a z jeho pověření podepsal 8. května v Berlíně bezpodmínečnou kapitulaci Velkoněmecké říše.

Čtyři dny po podepsání kapitulace byl Keitel zatčen. Brzy se ocitnul spolu se špičkami Třetí říše před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku, kde byl obviněn ze spiknutí směřujícího ke spáchání zločinů proti míru. Tribunál odmítl Keitelovu obhajobu, podle níž jen plnil rozkazy v souladu s vůdcovským principem, a shledal ho vinným ve všech bodech obžaloby. Odmítnutím Keitelovy žádosti, aby byl popraven zastřelením, soud zdůraznil kriminální povahu jeho činů. Keitel byl 16. října 1946 oběšen.