Odvahou kamikaze se inspiroval i Hitler

„Vraťte se mrtví!“ - přesně takhle se s japonskými letci kamikaze loučili jejich důstojníci. Zatímco spojenecké armády se sebevražedných fanatiků v letadlech děsily, v Hitlerově armádě začal klíčit šílený nápad. Nedalo by se něco podobného uskutečnit i v našich podmínkách?

Z historie kamikaze

Jedna bomba = jeden cíl. To bylo základní myšlenkou kamikaze, se kterou přišel japonský admirál a stratég Takidžiro Oniši. Zastaralé japonské stroje už nedokázaly udržet krok s moderními americkými letouny a výsledek války byl ohrožen. Položil proto svým důstojníkům jednoduchou, byť hypotetickou, otázku: „Co by se stalo, kdyby každá bomba zasáhla cíl?“

S přihlédnutím k nespolehlivým navigačním systémům a špatné pohyblivosti letadel šlo o téměř neřešitelný problém. Tedy až do chvíle, kdy Onišiho napadlo, že by vše mohl až do poslední chvíle ovládat samotný pilot. Odvolával se přitom na samurajský kodex bušidó, který kromě cti, slávy a odvahy zahrnoval také absolutní oddanost. A mladí Japonci na toto krédo slyšeli. Bylo jich tolik, že si armáda mohla dovolit odmítat jedináčky a ženaté vojáky. Alespoň zpočátku...

První organizovaný sebevražedný útok kamikaze proběhl 25. října během bitvy u Leyte. Byla při něm potopená mimo jiné eskortní letadlová loď USS St. Lo. Od promluvy admirála Onišiho k důstojníkům uplynulo pouhých 16 dní. O tom, jak silně se tato myšlenka v japonské armádě uchytila, svědčí i osamocený útok letce japonského císařského armádního letectva, při kterém byl poškozen křižník HMAS Australia. Tento incident se odehrál už 21. října a šlo velmi pravděpodobně o osobní iniciativu neznámého pilota, který nejspíš zvěsti o formující se jednotce kamikaze náhodou zaslechl.

Útoky kamikaze na naštěstí neukázaly být tak efektivními, jak se původně věřilo. Ze zhruba 1900 uskutečněných sebevražedných útoků bylo úspěšných jen 32 (32 lodí bylo potopeno po přímém zásahu). Dalších 368 lodí bylo poškozeno.

Zkázonosná letka Totenritt

Od léta roku 1943 bylo Německo ve velmi podobné situaci jako Japonsko. Německá Luftwaffe byla pod neustálým tlakem ze strany britských a amerických bombardérů. Velitel SS Heinrich Himmler se tehdy rozhodl po vzoru japonských letců schválit sebevražedné útoky německých pilotů. Adolf Hitler byl zpočátku proti, ale brzy podlehl hlasům fanatických zastánců této myšlenky. Tak vznikla sebevražedná letka nesoucí název Totenritt (Smrtonosná jízda). Vycvičeno bylo více než 100 dobrovolníků. Většina z nich pocházela z Luftwaffe, ale mezi dobrovolníky byli i těžcí kriminálníci, kteří se chtěli vykoupit z vězení. Podle oficiální zprávy se totiž měl pilot z letadla těsně před nárazem katapultovat nebo z něj jednoduše vyskočit. Nicméně všichni muži podepisovali před odletem prohlášení, ve kterém potvrzovali, že jsou připraveni na konci mise zemřít.

První útok letky pojmenované Leonidas (podle legendárního spartského krále) se uskutečnil 12. dubna 1945. Cílem byly pontonové mosty na území dnešního Polska (město Zellin). Útok byl úspěšný, ale Rudá armáda dokázala během několika hodin utrpěné škody odstranit. A stejné to bylo i v případě dalších útoků. Lidské oběti se tedy německého letectvu vůbec nevyplácely, na konci dubna proto byla německá sebevražedná letka zrušena. Za dobu její krátké existence bylo provedeno pouhých 35 sebevražedných útoků.