Antilopa zvaná skálolez

Antilopa zvaná skálolez

Antilopy jsou celkem křehce vypadající stvoření, ale v některých se skrývají netušené věci. Jedna z antilop se nazývá skálolez a již podle názvu jde o nesmírně interesantního tvora, který stojí za naši pozornost.

Poměrně malý druh antilopy

Skálolez má i latinský název – Oreotragus oreotragus. Jedná se o poměrně malou antilopu, která dosahuje velikosti mezi 80 až 120 centimetry. Ocas má skálolez dlouhý cca 5-13 centimetrů. Hmotnost skáloleza se pohybuje mezi osmi až osmnácti kilogramy. Zvíře je rozšířené ve východní, střední a jižní Africe. Antilopa se vyznačuje krátkým čenichem a malými kopýtky.


Skálolez velice hbitě skáče na příkrém a skalnatém terénu hor a roklin nad řekami. Má krátký ocas a hustou, lesklou, shora olivově žlutou, žlutě a hnědě ďubkovanou srst. Spodina těla a nohy jsou zbarvené šedobíle. Samec skáloleza má malé bodcovité růžky. Zvíře se živí vždyzelenými a jinými druhy keřů. Skálolez žije v párech s jedním až dvěma potomky. Často se ovšem můžete setkat i se skupinkami skálolezů. Co se ohrožení týká, jedná se o nižší riziko.

Vyrovná se kamzíkovi

Barva srsti skálolezům pomáhá se splynutím s okolním prostředím, ve kterém žijí. Na krátké hlavě zaujmou na první pohled velké tmavé oči a vysoké okrouhlé uši. Ovšem nejcharakterističtější jsou jejich tupě zakončená kopýtka, která způsobují, že antilopa skálolez chodí téměř „po špičkách“. Právě tato kopýtka skálolezům umožňují žít i v příkrých terénech, kam by se ostatní druhy antilop dostaly jen těžko. V tomto přizpůsobení se dá skálolez srovnávat pouze s kamzíkem. Samice jsou o něco těžší než samci a ve většině případů samice nemají rohy. To neplatí pouze o poddruhu Oreotragus oreotragus schillingsi, kde mají rohy i samice. Rohy běžně u samců dosahují délky dvaceti až pětadvaceti centimetrů.

Skálolez je aktivní hlavně navečer, za měsíčních nocí a brzy ráno, jinak se schovávají mezi keři pryšců a v husté trávě kolem skalních útesů. Skálolezi jsou býložravci, jejichž potravu tvoří hlavně listy, květy, plody, sukulent, mech a tráva, přičemž se může stát, že ve snaze dosáhnout na potravu se stavějí na zadní nohy. Když není v dosahu nějaký zdroj vody, dovede skálolez vydržet i delší dobu bez tekutiny.

Skálolezi jsou velice plachá zvířata a pokud i jen na malou vzdálenost zaregistrují přítomnost potencionálního nepřítele, okamžitě zmizí vysokými a dlouhými skoky mezi skalními útesy, kde se poté dají jenom těžce najít. V současné době není skálolez chován v žádné české zoologické zahradě.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".