Barevný papuchalk

Barevný papuchalk

Ptáci často upoutávají naši pozornost krásným zpěvem či dokonalým zbarvením. Právě barevnost hraje důležitou roli u papuchalků.

Dobrý potápěč

Papuchalk ploskozobý se latinsky nazývá Fratercula arctica. Jedná se o nejbarevnějšího alkovitého ptáka severní části Atlantského oceánu. Papuchalk má vícebarevný zobák a jasně oranžové nohy. Během lovu se někdy dokáže potopit až do hloubky šedesáti metrů. Hlavní potravní složku tvoří ryby, které žijí v hejnech – tzn. smačkové, sledi, huňáčci a šproty. V zimě si papuchalkové pochutnávají na planktonních živočiších.


Papuchalk ploskozobý

K hnízdění si papuchalk vyhrabává do země nory hluboké jeden či více metrů. Nora je často vystlaná peřím a rostlinným materiálem. Samice klade jedno vejce, oba rodiče na něm střídavě sedí a později i pečují o mládě. Mládě je vykrmováno množstvím malých rybek, které dospělí nosí po několika kusech napříč v zobáku. Během hnízdění má papuchalk zobák vysoký a červeně, žlutě a modře pruhovaný. Barvy vybledávají až pozdě v létě, když odpadnou vnější lupínky ze zobáku.

Dobře uzpůsobený zobák

Papuchalkové jsou vysoce společenští ptáci. Hnízdí v koloniích na skalnatých mořských březích i na ostrovech, často hodně vzdálených od pobřeží. Na pevnině se papuchalkové zdržují ve skupinách a při lovu potravy se shlukují na moři do jakýchsi plovoucích vorů. Potravní areál obvyklé sahá do vzdálenosti deseti kilometrů od kolonie. Délka papuchalka je přibližně třicet centimetrů a váží kolem čtyř set gramů.

S papuchalkem se můžete setkat na severu Atlantského oceánu a vyskytuje se i v Severním ledovém oceánu. Papuchalk má mimořádně velký a barevný zobák. Všechny druhy papuchalků mají horní čelist zobáku a jazyk posté hřebínky drobných trnů, které jim umožňují držet v zobáku a nosit pozoruhodně velký počet úlovků. Zaznamenáno bylo až 62 rybek najednou.

Fratercula arctica

Ohrožený symbol Islandu

Papuchalk bělobradý byl symbolem ostrova Islandu. Ovšem v poslední době to přestává být pravdou, protože papuchalk jako jeden ze symbolů Islandu vymírá. Populace malých papuchalků řídnou kvůli tradičnímu lovu, ale také kvůli sílícím projevům klimatických změn. Ani příští roky zřejmě žádné zásadní změny nepřinesou. Islanďané se navíc nehodlají vzdát své oblíbené pochoutky, protože papuchalčí maso s oblibou konzumují. Za zdroj proteinů ostatně papuchalk slouží Islanďanům již více než tisíc let. Ochránci přírody hovoří o tom, že jsou každý rok zabity stovky tisíc exemplářů.

V letech 2011 a 2012 populace papuchalků poklesla na historicky nejnižší úroveň, což vedlo k zákazu jejich lovu na islandských ostrovech Vestmannaeyjar. Někteří ochránci již tehdy chtěli, aby se zákaz rozšířil na celý Island, ale s ohledem na tradice neuspěli a lovci v roce 2013 naopak spustili kampaň za uvolnění zákona. V současnosti je lov na zmíněných ostrovech povolen jen pět dní v roce.

Dnes je lov papuchalků pro maso silně omezen, ale přesto existují další hrozby. Kromě přirozených nepřátel, jak jsou chaluhy či velké druhy racků, ohrožují papuchalky uměle vysazené druhy živočichů jako potkani, kočky či toulaví psi. Kvůli nadměrnému rybolovu také ubývají drobné ryby, kterými se papuchalkové živí. Životní prostředí také ohrožují ropné produkty a těžké kovy, které se papuchalkům dostávají do těla přímo s potravou a způsobují neplodnost.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".


Projížďka na SEGWAY (1 + 1 ZDARMA) - speciální vánoční nabídka

Poznejte krásu pražských parků na dvojkolce.