Málo známá opice dželada

Málo známá opice dželada

Opice jako gorila, makak, lemur či šimpanz patří k těm nejznámějším. Ovšem existuje celá řada méně známých druhů, mezi něž se rozhodně dá zařadit dželada. Přitom je to tvor nesmírně zajímavý.

Domovem jsou hory

Dželada je zvláštní tím, že má na hrudníku holou růžovou plošku, čímž se od ostatních primátů odlišuje. Dželada se latinsky nazývá Theropithecus gelada. Jedná se o blízkou příbuznou paviánů. Dželada žije na větrné travnaté vysočině v Etiopii. Domovem jim jsou hodně vysoké hory, přičemž většinu života tráví na horských loukách etiopských skalnatých masivů. Dželady jsou na toto prostředí velice dobře přizpůsobené a noci tráví schoulené na okraji strmých svahů. To sice může být nebezpečné, ale má to i své nesporné výhody – do hor za těmito primáty nechodí příliš mnoho predátorů. V podstatě jen výjimečně se za nimi odhodlají levharti.


Dželada se živí listy, trávou, stonky a semeny rostlin. Potravu sbírá dovednými a rychlými pohyby vlastních rukou. Malé skupinky samiček s mladými vedené samcem se mohou spojovat do velkých tlup. Největší zaznamenaná tlupa měla téměř 700 členů. Délka těla dželady je mezi 70-75 centimetry. Ocas je dlouhý mezi 45-50 centimetry a hmotnost dželady je přibližně 19 kilogramů.

Na stromy lezou jen výjimečně

Dželady žijí většinu času na zemi a na stromy lezou pouze ve výjimečných případech. Typická nápadná červená lysina na prsou slouží k dorozumívání. Chloubou samců je mohutná hříva, která ve stáří může dosahovat až k zemi a u samic jí nenajdeme. Dželada je výlučně vegetariánská a v její potravě je zastoupena v podstatě jenom tráva. Tento primát trávu dokáže škubat celé hodiny. Skupiny dželad se spojují hlavně v dobách sucha.

Březost trvá mezi 170-192 dny a počet mláďat je 1-2. Mláďata se zdržují v rodné skupině poměrně dlouhou dobu a s matkami mají pevné citové pouto. Mladí samci skupinu opouští teprve kolem osmého roku věku a následně si zakládají vlastní harém či tvoří mládenecké tlupy. Dželady poměrně často ohrnují horní ret, přičemž obnažují sytě rudou vnitřní stranu rtu, dásně a dlouhé zuby. Toto chování slouží dželadám jako pozdrav nebo projev podřízenosti mezi jednotlivými členy tlupy.

Podobnost s člověkem

Možná o tom vůbec nevíte a dželadu neznáte, nicméně jedná se o pozoruhodného tvora, který je poměrně podobný člověku v některých bodech svého chování. Dokonce i vizuálně se dželada člověku podobá. Tedy alespoň zadkem, který je u těchto opic velice podobný zadku lidskému. Ten se totiž skvěle hodí pro vysedávání na ostrých skalách. S ohledem na tento fakt evoluční biologové uvažují, jestli nemohly v obdobných podmínkách vzniknout i lidské sedací partie.

Dželady patří ke starému druhu primátů, kteří v dřívějších časech zaplňovali v poměrně velkém množství savany. Ovšem nyní již z těchto opic žijí již pouze dželady, protože ostatní druhy nepřežily divokou evoluci. Dželady tráví většinu života v malých rodinných skupinách, kde jsou nejčastěji tři samice a jeden samec. Velice zajímavé je, že samci jsou sice větší a silnější než samice, nicméně samice jsou dominantní. Jakmile se ukáže, že samec v tlupě již nestačí na svoji roli, zvolí si samice následovníka.

V současnosti je na světě maximálně kolem dvou set tisíc dželad, ale odhaduje se i mnohem menší počet, takže se jedná o relativně ohrožený druh. Za ohrožení opět mohou lidé, protože nejen, že se do hor rozšiřuje zemědělství, ale lidé často dželady loví. Krásně zbarvené dželadí hřívy se řadí k oblíbeným ozdobám afrických kmenů při rituálních tancích.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".