Neznámý mravencojed žíhaný

Neznámý mravencojed žíhaný

Mravencojed žíhaný není zvíře, o kterém by mnoho lidí něco vědělo. Dokonce lze tvrdit, že ho v naší zemi zná málokdo. Přitom se jedná o zvíře již na první pohled nesmírně roztomilé.

Hlavní potravou mravenci a termiti


Mravencojeda žíhaného můžete potkat i pod názvem numbat. Latinský název tohoto zvířete je Myrmecobius fasciatus. Jediným místem, kde se vyskytuje ve volné přírodě, je jihozápadní cíp Austrálie. Jde o zvíře s nápadně oranžově hnědou srstí se sedmi, mnohem méně často se šesti, bílými pruhy na pleci a na trupu. Na zádi je srst o něco tmavější. Mravencojed má úzkou hlavu s tmavým pruhem od čenichu přes každé oko.

Dorůstá délky kolem dvaceti až třiceti centimetrů, přičemž ocas je dlouhý mezi patnácti až dvaceti centimetry, což je téměř stejná délka jako celé tělo. Ocas je charakteristicky chlupatý. Hmotnost je mezi 300-725 gramů. Zvíře obývá hlavně eukalyptové lesy a řídké porosty. Ostatně stejným druhům stromů dávají přednost i termiti, kteří staví v dutinách těchto stromů vlastní hnízda. A právě termiti a mravenci tvoří hlavní potravu mravencojeda. Svoji kořist zachytává pomocí svého dlouhého, lepkavého jazyka. Díky deset centimetrů dlouhému jazyku kořist vytahuje z děr. Často vylizuje termity z hnízd poté, co jejich hnízdo rozhrabe díky mohutným předním nohám s velkými drápy.

Aktivní přes den

Mravencojed se liší od většiny vačnatců tím, že potravu si vyhledává hlavně přes den. Na mravencojedovi je zajímavé, že má nezvykle vysoký počet zubů. Jako jediný ze suchozemských savců má mravencojed 52 zubů. Jedná se o jediného zástupce čeledi mravencojedovitých. Tento savec patří do řádu kunovců. Mravencojedi žijí samotářským životem. Mláďata jsou přisátá na mléčné bradavky samice po dobu čtyř měsíců a poté jsou v hnízdě kojena ještě další dva až tři měsíce. Zvíře je symbolem Západní Austrálie a je chráněn konzervačními programy. Evropané poprvé mravencojeda objevili až v roce 1831 při průzkumu údolí Avon Valley pod vedením Roberta Dalea. Poprvé byl druh popsán Georgem Robertem Waterhousem v roce 1836. Koncem sedmdesátých let bylo v oblasti kolem tisíce jedinců mravencojedů, které se soustředily kolem Perthu, Dryandry a Perupu. Intenzivní výzkum a konzervační program od roku 1980 dokázal razantně zvýšit populaci. Do chovu těchto zvířat je hodně zapojena perthská zoologická zahrada. I přes povzbudivé výsledky však mravencojed zůstává ohrožený vyhynutím.

Mravencojed je poměrně ohroženým druhem, který se vyskytuje už pouze na malém území. V České republice ho bohužel momentálně nechová žádná ze zoologických zahrad.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".