Noční opice mirikina

Noční opice mirikina

Lidé si myslí, že znají většinu opic, ale stále se najdou různé méně známé druhy, o kterých většina lidí nemá ani nejmenší ponětí. Jednou z těch méně známých je i noční opice mirikina.

Přezdívá se jí opice soví

Latinské pojmenování mirikiny zní Aotus lemurinus. Jedná se o jediný druh nočních opic. Mirikina dosahuje délky těla 30-42 centimetrů, přičemž její ocas dosahuje v podstatě stejné délky jako tělo: 29-44 centimetrů. Hmotnost se většinou pohybuje mezi 900–950 gramy. Mirikina běžně žije ve střední Americe až po severozápad Jižní Ameriky.


Jde o zranitelný druh. Příslušníci mirikin se dříve považovali za jediný druh, nicméně genetické studie dokázaly, že může existovat kolem deseti druhů. Jiní odborníci ale hovoří spíše o poddruzích, než že by se jednalo o samostatné druhy. Mirikina se občas nazývá douroucol či opice soví podle toho, jaké zvuky vydává za tmy. Mirikinin hlas totiž velice připomíná houkání sovy za tmy.

Mirikina se živí smíšenou potravou. Konzumuje ovoce, listy a hmyz. Kromě hmyzu se živí i bezobratlými živočichy, obratlovci a ptačími vejci. Opice potravu získává při obezřetném šplhání ve větvích.

Nebezpečím zmenšující se pralesy

Mirikiny žijí ve dvojicích – samec se samicí. Mirikiny se vzájemně dorozumívají pachovými značkami z moči nebo výměšky pachových žláz. Kromě toho využívají i celou skálu různých druhů zvuků. Březost u těchto opic trvá přibližně 150 dní a samici se poté narodí jedno mládě, které je odstaveno za osm měsíců. Zajímavostí je, že nejprve mládě nosí samice, které ho však později předávají samci, který je nosí až do 4-5 měsíců. Ovšem vzhledem k tomu, že mláďata zůstávají s rodiči delší dobu, vznikají příbuzensky těšné, někdy až pětičlenné skupiny.

Mirikina obývá pralesní deštné i sušší oblasti. Na první pohled mirikina zaujme svýma velkýma očima. Ty jsou uzpůsobené životu v noci. Zato přes den může tento druh opice spát klidně až sedmnáct hodin. Mirikina není zase tak krátkověká, jak by si možná leckdo mohl myslet. Dožívá se kolem dvaceti a výjimečně až pětadvacet let. Mirikina je zranitelným druhem vzhledem k tomu, že se neustále zmenšují pralesy, ve kterých žije. Jejich situace může být brzy velice vážná.

Chytá kořist v korunách

Tato opice prožije téměř celý život v korunách stromů. Jedná se o poměrně čilou noční tulačku, které se díky svému vynikajícímu zraku pohybuje ve větvích s naprostou jistotou, takže dokáže lovit i letící živočichy. Takto dovede chytit můry, brouky, šváby, ale dokonce i netopýry.

Při lovu se mirikina jednoduše pevně přidrží větve, následně prudce a vysoko vyskočí a pokouší se chytit roztaženými předními končetinami kořist, jež právě letí okolo. Na stromech s velkou úrodou ovoce se může shromáždit hned několik skupin najednou. Určitou dobu žijí ve vzájemné toleranci, nicméně posléze začnou dospělí jedinci vydávat poměrně hlasitý výhružný pokřik, jímž se snaží ostatní zastrašit a odehnat.

V České republice se mirikina chová či chovala v některých zoologických zahradách. Jako příklad můžeme uvést Plzeň, Olomouc či Ústí nad Labem. Jde o neskutečně interesantní zvíře. Vždyť jinou noční opici nenajdete.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".