Pomalu se pohybující outloň

Foto:David Haring / Duke Lemur Center [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

Pomalu se pohybující outloň

Některá zvířata jsou proslulá svou pomalostí. Asi nejvíce máme v povědomí lenochoda, nicméně ani outloň nepatří mezi zrovna velké rychlíky. Vždyť celé jméno této poloopice je outloň váhavý. Kromě pomalého pohybu je ale outloň zajímavý i tím, že se jedná o jediného jedovatého primáta.

Noční živočich

Outloň váhavý se latinsky označuje jako Nycticebus coucang. Zvíře dorůstá délky okolo 26-38 centimetrů s ocasem dlouhým jeden až dva centimetry. Hmotnost outloně se pohybuje mezi 225 až 650 gramy. Domov outloně váhavého najdeme v jihovýchodní Asii. Outloň má chápavé přední končetiny jako lori. Ostatně se i jako lori váhavý občas označuje. Stejně jako lori je outloň stromový s noční aktivitou. S lovením a sběrem potravy začíná při západu slunce. Jakmile zaměří kořist, začne obezřetně a pomalu lézt ke kořisti, načež udělá prudký výpad předníma nohama.


Outloň žije osamoceně, v párech i ve skupinách, přičemž dospělý samec vyhání jiné samce ze svého teritoria, jež si značkuje močí. Poměrně hustá srst má hnědou barvu, zatímco obličej a spodní část těla jsou bílé. Kroužky kolem očí a uší jsou však černé. Outloni mají tzv. rhinarium, tedy vlhký nos, díky čemuž mají velice citlivý čich. Ušní boltce jsou pohyblivé a umožňují optimalizaci polohy vzhledem ke zdroji zvuku.

Foto:David Haring / Duke Lemur Center (email) [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

Zranitelný živočišný druh

Velké oči se žlutými duhovkami dodávají outloňovi trochu ustrašený výraz, nicméně v noci mu skvěle pomáhají při lovu. Oči jsou kulaté a orientované dopředu, což umožňuje binokulární vidění, nicméně nemají je pohyblivé, takže pokud chtějí změnit úhel pohledu, musí otočit celou hlavu. Za sítnicí mají tzv. tapetum lucidum, což je vrstva odrážející světlo a zajišťující outloňům výborné noční vidění. Outloni jsou barvoslepí a vidí téměř černobíle, což je důsledek přizpůsobení se nočnímu životu.

Foto:Dick Culbert  [CC BY 2.0], Wikimedia

V současné době se jedná o zranitelný živočišný druh podle Červeného seznamu IUCN, přičemž populaci ve volné přírodě již lidé téměř vyhubili. Outloň během dne přespává přitisknutý k středně silným větvím stromů, kde připomíná spíše mechový chomáč. Na rozdíl od dalších poloopic není příliš obratný a svými pomalými, takřka rozvážnými pohyby by z větší dálky mohl připomínat koalu. Outloň skvěle šplhá a dovede šplhat i pozpátku po svislých větvích a kmenech.

Foto:David Haring / Duke Lemur Center [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

Na vnitřní straně loktů mají outloni žlázy, jež produkují tekutý žlutavý a silně páchnoucí sekret, který obsahuje toxin. To dělá z outloňů jediné jedovaté primáty na celém světě. Toxin se aktivuje při smíchání se slinami a outloni ho využívají při obraně sebe či mláďat. Matky jím třeba potírají mláďata za účelem ochrany při jejich odložení.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".