Šplhající psík mývalovitý

Šplhající psík mývalovitý

Fauna i flóra nabízí řadu zajímavostí. Mezi málo známá zvířata se řadí i psík mývalovitý, který má mezi psovitými šelmami poměrně unikátní vlastnosti. Nejen, že dovede šplhat již od mládí po stromech, ale také v zimě hibernuje.

Připomíná mývala či jezevce

Psík mývalovitý se také označuje pojmenováním mývalovec kuní či latinským názvem Nyctereutes procyonoides. Jedná se o zavalitou psovitou šelmu, která má kratší nohy, malé uši a menší hlavu. Délka tohoto zvířete je mezi padesáti až šedesáti centimetry. Ocas bývá dlouhý kolem osmnácti centimetrů. Váha psíka mývalovitého je zhruba 7,5 kilogramu. Na první pohled zvíře vypadá podobně jako mýval, což je asi jasné již z jeho názvu. Někoho může zase napadnout podobnost s jezevcem. Psík má černou obličejovou masku, srst na plecích a na nohou. Na svrchní straně těla je černě melírovaný.

Jedná se o noční druh, který má poměrně rozsáhlé potravní spektrum. Psík mývalovitý pojídá ovoce, ptáky, myši, kraby nebo třeba ryby. Často slídí podél břehů řek, u jezer a na mořském pobřeží. Psík žije v párech nebo v rozvolněných rodinných skupinách. Ve vrhu průměrně bývá čtyři až šest mláďat. Zvíře se často vyskytuje v Japonsku, ale v některých částech Číny už vyhynul. Také se velice svižně rozšířil v různých oblastech Evropy, kam byl původně introdukován.

Žije dokonce i u nás


Tento živočišný druh se dostal dokonce i do České republiky, kde škodí, protože pojídá chráněné živočišné druhy a sám se ničeho bát nemusí, protože zde nemá přirozeného nepřítele. Kromě zabíjení chráněných druhů jim je nebezpečný i jinak, protože může přenášet nebezpečné nemoci a prašivinu, čímž také decimuje stavy chráněných živočichů. V dřívějších dobách byl psík mývalovitý k vidění pouze v zoologických zahradách a v cizích zemích, nicméně dnes je již běžně rozšířeným druhem po celé České republice.

Jedná se o invazivní druh zvířete, které bylo do naší vlasti zavlečeno pouze kvůli touze po jeho kožešině. Psík se k nám rozšířil z Ruska, Pobaltí a Polska. Rozsáhlejší populace žijí na Kroměřížsku, Ostravsku a Havířovsku. Jedná se o velice přizpůsobivý druh, který může žít v horských oblastech, ale stejně tak dobře zvládá život v nižších a středních polohách s menšími lesy a poblíž řek. V Japonsku se dokonce psík mývalovitý dokázal přizpůsobit životu ve velkoměstě.

Přes zimu většinou spí

Psík mývalovitý je poměrně unikátním členem čeledi psovitých, protože již od mládí šplhá po stromech a v zimě hibernuje. Na podzim konzumuje hodně potravy, což následně vede ke zvýšení tělesné hmotnosti až o padesát procent. Poté následuje hluboký zimní spánek, který běžně probíhá ve skrytu opuštěného liščího či jezevčího doupěte. V případě České republiky trvá zimní spánek od prosince do března.

Psík mývalovitý je výborně konkurenčně schopný vůči ostatním šelmám. Je skvělým predátorem a pozitivní pro něj je i fakt, že má široké potravní spektrum a dožívá se relativně vysokého věku. Psíci se totiž mohou dožívat věku kolem čtrnácti let. Psík se projevuje vršením a funěním, nicméně štěkat neumí. Srst má delší a odstávající.

Během první poloviny dvacátých let dvacátého století byl psík mývalovitý vysazován jako kožešinový druh v Rusku, Bělorusku, Litvě a na Ukrajině. Do volné přírody se následně zvířata dostala útěkem z farem či vypouštěním z klecí. U nás se poprvé objevil v padesátých letech a hlavní vlna šíření šla z Polska.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".