Petschkův palác sloužil jako sídlo gestapa

Petschkův palác sloužil jako sídlo gestapa

V období druhé světové války se stal Petschkův palác nechvalně proslulým po celé zemi. Kdysi bankovní dům totiž sloužil jako sídlo nacistického gestapa a mezi lidmi se vžilo označení „Pečkárna“. Nešlo však o pouhé sídlo německé tajné státní policie, ale zároveň šlo o místo utrpení pro spoustu lidí, jelikož zde gestapo provádělo nejtvrdší výslechy a mučení českých vlastenců a odbojářů.

Ve své době velmi moderní budova

Petschkův palác je novoklasicistní budovou, kterou najdete na Novém Městě v Praze. Budovu najdete na nároží ulic Politických vězňů a Washingtonova. Postavena byla ve dvacátých letech dvacátého století podle návrhů prvorepublikového židovského architekta Maxe Spielmanna. Palác si nechal postavit bankéř Julius Petschek a budova byla známa jako Bankovní dům Petschek a spol. Petschek patřil společně se svým bratrem Ignácem k nejbohatším podnikatelům první Československé republiky.


Budova má sice historizující vzhled, nicméně šlo ve své době o moderní železobetonovou stavbu, jež byla kompletně klimatizovaná, měla k dispozici potrubní poštu, telefonní ústřednu, tiskárnu a také masivní sejfy v suterénu. Doposud jsou viditelné vstupy do potrubní pošty. Julius Petschek sice zemřel již v roce 1932, ale rodina Petschků vlastnila budovu i nadále, nicméně zavčasu rodina pochopila, jaké nebezpečí hrozí ze strany nacistů, takže dům v souvislosti s emigrací do Velké Británie a následně do Spojených států prodala.

Foto:VitVit [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

Tragické období našich dějin        

Během druhé světové války se budova stala sídlem německé tajné státní policie, která vešla ve známost jako gestapo. To si zde zřídilo zhruba půl roku po okupaci hlavní úřadovnu v Protektorátu Čechy a Morava. Před Petschkovým palácem nacisté zabrali blízký hotel. V sídle gestapa probíhaly neblaze proslulé výslechy a mučení českých vlastenců.

Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich tu nechal zřídit stanný soud, jenž většinou posílal odsouzence na popravu nebo do koncentračních táborů. Řada lidí byla umučena přímo při výslechu v Petschkově paláci. Toto tragické období československých dějin je připomenuto pamětní deskou umístěnou na nároží budovy.

Foto:VitVit [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

Ovšem rozhodně nelze Petschkův palác označovat za vězení, protože vězni sem byli transportováni z věznice na Pankráci. V Petschkově paláci pak byli lidé drženi buď v bývalých trezorech přeměněných na cely, nebo v místnosti, která nesla přezdívku „biograf“. V biografu se nacházely prosté dřevěné lavice po dvou v řadách za sebou. V každé řadě měli místo tři vězni a dozorci SS a příslušníci gestapa hlídali a procházeli místností, přičemž pozorovali vězně a hlídali, zda sedí podle nařízení zpříma a s dlaněmi na kolenou a nebaví se. Vězni byli často trestáni obuškem či karabáčem.

Památník je možno navštívit

Ve válečném období zde pracovalo více než tisíc osob. Původní luxusní vybavení Petschkova paláce se do dnešní doby bohužel nedochovalo. Nejnáročnější výzdoba se nachází v prvním a druhém patře hlavního palácového křídla – nachází se tu štukové stropy a dřevěné obložení stěn. V suterénech se nacházely již zmíněné rozsáhlé bankovní sejfy, jež byly zastavěny do silného betonového zdiva. Díky tomu byly dobře zabezpečeny, takže se je za celou dobu nikdo ani nepokusil vykrást.

Foto:VitVit [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

V průběhu třicátých let byl k novému paláci na základě návrhu inženýra Krofty připojen klasicistní nárožní dům ve Washingtonově ulici. Památník je přístupný pro skupiny 5 – 20 osob pouze na objednávku nejméně týden dopředu. Prohlídky jsou spojeny s výkladem průvodce, členem Českého svazu bojovníků za svobodu.

Budova byla nacisty opuštěna teprve v květnu 1945. Po skončení druhé světové války získalo Petschkův palác Ministerstvo zahraničního obchodu. Stalo se tak v roce 1948. V současné době zde sídlí Ministerstvo průmyslu a obchodu. Roku 1989 se budova stala národní kulturní památkou České republiky. V současné době si můžete do Petschkova paláce udělat výlet a připomenout si tragické místo naší historie.