Vodní zámek v Blatné

Vodní zámek v Blatné

Na jihu Čech se nachází celá řada zajímavých pamětihodností. Svého druhu unikátem je i vodní zámek ve městě Blatná. Patří mezi stavebně historicky nejhodnotnější památky na celém území České republiky. Kromě návštěvy krásné památky se zde můžete dočkat zajímavé akce, takže je vhodné sledovat kalendář akcí, kterých se koná několik do roka.

Zmínka o hradě již ve 13. století

Obec Blatná leží přibližně šedesát kilometrů na sever od Českých Budějovic a necelých sto kilometrů na jih od Prahy. Původní pojmenování získal hrad a po něm i osada, jež tu vyrůstala, od bažin, uprostřed nichž byl postaven. Nejstarší zmínka o „blatném hradě“ se datuje k roku 1235. Z původního hradu se však do dnešních časů dochovaly jenom zbytky románské kapličky ze třináctého století. Ty byly vykopány teprve v roce 1926.


Od třináctého století byl hrad majetkem pánů Bavorů ze Strakonic a podle zprávy z roku 1253 se na Blatné usadil Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě neboli johanité. Konec čtrnáctého století přinesl další změnu, kdy se na Blatné usídlili páni z Rožmitálu. V tu dobu také prošel hrad celkem výraznou přestavbou.

Foto:František Hajdekr [CC BY 3.0], Wikimedia

Za vlády Zdeňka z Rožmitálu byl starý dvorec kromě románské kaple kompletně zbourán a na jeho místě byl zbudován kamenný palác s mohutnou hranolovou věží v čele. Okolo hradu byla obehnána kamenná zeď, vodní příkop a hliněný val. Přestavba byla dokončena až za Zdeňkova syna Jana.

V majetku rodiny Hildprandtů

Zásadní období v dějinách hradu nastalo v patnáctém století, kdy ho vlastnil královský purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu. Ten si na Blatné rozhodl vybudovat reprezentativní sídlo. Přestavba paláce, hradní zdi a vodního příkopu byla vedena slavným českým architektem německého původu Benediktem Rejtem. Po úmrtí Zdeňka Lva z Rožmitálu přešel hrad do držení významného rodu Šternberků. Ovšem ti jej poměrně brzy prodali Janu z Rozdražova. Janův syn Václav na severní straně vybudoval nový renesanční palác.

Foto: ZdendaK [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

Na konci sedmnáctého století se zámek dostal do držení uherských hrabat Serényiů, během jejichž vlády však došlo k požáru, který si vyžádal velké opravy. Koncem osmnáctého století pak zámek koupil Karel Hildprandt z Ottenhausenu a Hildprantové zámek vlastnili až do konfiskace v letech 1948-1952.

Foto:František Hajdekr [CC BY 3.0], Wikimedia

K poslední větší úpravě došlo v polovině devatenáctého století, kdy byl hrad pod vedením bavorského architekta Bernarda Gruebera regotizován. Hildprandtům bylo v roce 1958 umožněno legálně emigrovat do Etiopie díky dobrým vztahům rodiny s císařem Haille Selassiem I. Památky na africký pobyt dosud tvoří poutavou součást zámecké expozice.

Pověst o pokladu

Jako s většinou historických budov, i se zámkem Blatná se spojuje zajímavá pověst. Říká se, že na zámku byla skryta zlatá slepice se dvanácti zlatými kuřaty, které střeží černý mouřenín. Jeden písař měl údajně tak dlouho hledat ukrytý poklad, až v hodovní síni nepoužívaného starého paláce narazil na nástěnnou malbu, která zobrazuje průvod templářů spolu s mouřenínem, jenž jim na cestu svítil lucernou. Jak už to samozřejmě bývá, písař si poklad odnesl a na zámku v Blatné se již nikdy neukázal.

Foto: ZdendaK [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

Po roce 1989 se Kornelie Hildprandtová a její dcery Josefina a Jana vrátily zpátky z emigrace do Československa a po restituci v roce 1992 získaly zámek zpátky do svého držení. Posléze pokračují v rozsáhlé rekonstrukci zámku. Zámek je však možné bezproblémově navštívit, přičemž prohlídky trvají přibližně hodinu a jedna skupina může čítat maximálně třicet návštěvníků. Zámecké interiéry jsou zařízeny hlavně rodovými sbírkami rodiny Hildprandtů. Existuje možnost objednat si rozšířenou prohlídku, která trvá zhruba o patnáct minut déle a návštěvníci se podívají do Zelené světnice či kaple.