Létající viagra – brouk, známý jako španělská muška

Létající viagra – brouk, známý jako španělská muška

Létající viagra – brouk, známý jako španělská muška

Prostředky, vyvolávající nebo povzbuzující sexuální aktivitu, jsou v lidské historii známé už několik tisíc let. Jejich první verze se údajně používaly už v chrámech řecké bohyně Afrodity. Nejznámějším afrodiziakem jsou ovšem zcela jistě španělské mušky, které proslavil italský svůdník a skvělý milovník Giacomo Casanova. Ony „mušky“ jsou ale ve skutečnosti pěkně velcí a nebezpeční brouci...


Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria)  alias „španělská muška“ nebo po starořecku cantharis je přibližně 14-20 milimetrů velký brouk z čeledí majkovitých, kterého na první pohled prozradí kovově zelená barva. Ptáků ani jiných nepřátel se bát nemusí, v případě nebezpečí kolem sebe rozstřikuje nepříjemně páchnoucí tekutinu, která při kontaktu s pokožkou způsobuje nepříjemné záněty a puchýře. Původcem těchto nepříjemných jevů se látka zvaná kantaridin (vylučují ho pouze samci). A právě kantaridin je zodpovědný za ony proslulé vlastnosti španělských mušek. V malém množství totiž způsobuje překrvení močového měchýře a pohlavního ústrojí, u mužů také zároveň vyvolá erekci.

Smrtelné afrodiziakum

Při pití koktejlu s drcenými brouky (pozřít neochucený prášek totiž zvládl jen člověk s opravdu silným žaludkem) ovšem docházelo často k nehodám, i když občas mohlo jít i o úmysl. Mezi dávkou zaručující vzrušení a smrtelnou otravou totiž existuje jen velmi úzká hranice a ti, kdo ji překročili, odcházeli ze světa ve velkých bolestech. Ve starověku se dokonce odvar z puchýřníků používal při trestech smrti.

Kantaridin se velmi snadno vstřebává kůží i sliznicemi. Dráždí sliznice zažívacího traktu a poškodí sliznice jícnu a střev. Otravu doprovází úporné bolesti břicha, problémy s močením a bolestivé průjmy. Smrt nastává v důsledku selhání srdce nebo poškození ledvin. Pokud se jed dostal do oka, způsobil zánět rohovky a nezřídka i oslepnutí.

V Africe jde o poměrně běžný důvod úhynu chovaného dobytka. V letech, kdy jsou puchýřníci přemnožení, může i pouhé spásání potřísněné trávy způsobit smrt i dospělému dobytčeti, o mláďatech samozřejmě nemluvě.

Koření a náplasti z brouků

V severní Africe byl prášek z puchýřníků ještě donedávna důležitou ingrediencí ve směsi koření zvané Ras el hanout, která se používala k ochucení kuskusu nebo tučných druhů masa. Kromě hmyzí složky do ní patřil i koriandr, hřebíček, římský kmín, zázvor nebo kardamom a výsledek prý byl vskutku pikantní.

Přídomek lékařský dostal puchýřník díky pokusům vytvořit z jím vyloučeného jedu jakési náplasti, které vyvolávaly puchýře a krvácení. Tato metoda se velmi podobala známému pouštění žilou, o kterém se věřilo, že čistí a uzdravuje organismus.

S puchýřníkem lékařským se lze vzácně setkat i u nás, a to zejména v teplých oblastech polabské nížiny. Patří mezi ohrožené druhy. Páchnoucí tekutinu při vyrušení ale produkují i jeho hojněji se vyskytující příbuzní, například majka obecná nebo majka fialová. I když setkání s nimi nebývá smrtelné, může se objevit nepříjemná svědivá vyrážka. Velké černé nebo zelené brouky proto do ruky určitě nechytejte.

 

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".