Éra Sovětského svazu a jeho boje s imperialistickými nepřáteli je sice dávno minulostí, nicméně ještě nyní vyplouvají na povrch zajímavé informace, o kterých nikdo dříve neměl nejmenší tušení. Ostatně nové zprávy se budou objevovat jistě i nadále, jelikož řada archivů ještě nebyla odtajněna či prozkoumána.
Dlouhá doba odposlouchávání
Studená válka probíhala dlouhou řadu let, takže se během ní událo množství zajímavých příběhů. Ten o napíchnutí psacího stroje je jistě také velice netradiční. Boje mezi Východem a Západem jsou známé. Sovětský svaz zvládnul napíchnout hned několik psacích strojů na americké ambasádě v Moskvě. Nejednalo se navíc o záležitost, která by probíhala několik týdnů, protože šikovné zařízení americké pozornosti unikalo několik let. To se ovšem změnilo v létě roku 1984, kdy Američani odhalili, jak se Sovětům podařilo odposlouchávat jejich psací stroje.
Odhalení přineslo NSA
O odhalení napíchnutí se postaral někdo z Američanů. Tento člověk navíc dostal za svoji práci celkem štědře zaplaceno. Do současnosti ovšem není známo jméno onoho člověka, který za dobře odvedenou práci obdržel více než pět tisíc dolarů. Tyto události se staly 23. července 1984 v Moskvě. Konkrétní identita sice známa není, nicméně některé indicie existují – jednalo se o muže, jenž byl zaměstnancem Agentury pro národní bezpečnost (NSA). Tento zaměstnanec byl společně se svými kolegy mimořádně nasazen v Sovětském svazu, aby ověřil možnost, že Sověti odposlouchávají psací stroje na americké ambasádě. Nikdo z nasazených netušil, co vlastně konkrétně hledá, nicméně večer 23. července viděl na rentgenových snímcích součástky, které tam neměly být. Sice vůbec netušil, jak tato odposlouchávací zařízení fungují, nicméně zjistil, že Sověti skutečně dokázali odposlouchávat psací stroje.
Technické řešení odposlechu
Z vypsané pětitisícové odměny je naprosto jasné, že šlo o skutečně důležitou akci. Informace, že by psací stroje mohly být odposlouchávány, přišla z některé ze spojeneckých vlád. Ta se s obdobným problémem pravděpodobně setkala i na své ambasádě v Moskvě. Následně po odhalení zařízení Američané zorganizovali velkou akci, kdy NSA opatřila pro ambasádu nové psací stroje, které přivezla do Moskvy, a přivolaní technici-specialisté prohlíželi staré psací stroje, jestli na nich neobjeví nějaké stopy po manipulaci. Operace byla přísně taj
ná, avšak informace o ní se do roka dostala na veřejnost. Dodnes není známo, kdo informaci vynesl. Ve výsledku bylo během operace objeveno šestnáct napíchnutých psacích strojů. Špionáž probíhala tím způsobem, že sovětské zařízení sledovalo pohyb ramen, které natáčely kuličku v psacím stroji správným směrem, aby bylo vytištěno kýžené písmeno. Díky této technologii Sověti mohli určit, jaké písmeno se zrovna tiskne. Sovětům se totiž podařilo nahradit původní díly za napodobeniny, jež měly na svých koncích silný magnet. Pohyby sledoval magnetometr štěnice. Tento systém ovšem nebyl úplně dokonalý, protože nezvládnul přečíst veškeré znaky a nebyl ani úplně přesný. Veškeré štěnice byly vybaveny malým rádiovým vysílačem, jenž měl omezený dosah a výkon, takže musely být ve vzdálenosti několika desítek nebo stovek metrů. Štěnice vysílaly údaje pouze v krátkých pulsech. Sovětům se podařilo opravdu nečekané a získávali díky tomu cenné informace.