Syndrom vyhoření: nemoc dnešní uspěchané doby

Syndrom vyhoření: nemoc dnešní uspěchané doby

Syndrom vyhoření není jen moderní termín, ale především závažný problém, se kterým se potýká stále více lidí. Na zaměstnance jsou v dnešní hektické době kladeny stále vyšší nároky. Dostává se do stresu a cítí se frustrován. Odtud je už jen krůček k absolutnímu vyhoření.


Co to je

Syndrom vyhoření (jinak také syndrom vyhasnutí, anglicky „burnout“) byl poprvé popsán americkým psychoanalytikem Herbertem Freudenbergerem už v roce 1974. Není to nemoc v pravém slova smyslu, spíše se jedná o dlouhodobý stav, jenž je charakteristický pocitem celkové vyčerpanosti a beznaděje, který vzniká v důsledku nenaplněných očekávání v pracovní oblasti. Člověk ztrácí zájem nejdříve o svou práci, později jej nezajímá nic a pouze přežívá.

Syndrom vyhoření je pozvolný proces, který lze jednoduše rozdělit do několika fází. Nejdříve se dostavuje nadšení. Jedinec překypuje elánem a nápady. Do práce se vrhá naplno a věnuje jí hodně času i energie. Práce jej naplňuje a cítí velké zadostiučinění. Brzy však počáteční nadšení opadá. Zaměstnanec už vše nevidí tak optimisticky a cítí určitou stagnaci. Vzápětí přichází velké vystřízlivění, člověk začne pochybovat o smyslu své práce, je frustrován a necítí se dostatečně oceněn. Většinou neplní všechny úkoly, nestíhá vykonávat všechny své povinnosti. Následně se dostavuje pocit vyčerpání a zklamání, pracující nepociťuje ani ten nejmenší zájem.

Koho postihuje

Hlavním faktorem je nepochybně stres a pocit frustrace. Svou roli hrají i osobnostní předpoklady jedince, například přehnaná ambicióznost, přecitlivělost či perfekcionismus. Nepříznivě působí i špatné pracovní podmínky, mimo jiné neustálé zvyšování nároků, špatné pracovní prostředí apod. Syndrom vyhoření nejčastěji postihuje osoby pracující ve zdravotnictví a školství. Náchylní jsou také sociální pracovníci, tedy veškeré pomáhající profese.

Jak se projevuje

Syndrom vyhoření provází řada symptomů, které se projevují v nejrůznějších oblastech, samozřejmě však až v pokročilejších fázích. Mezi problémy duševní patří dlouhodobá únava, pokles produktivity, poruchy paměti, špatné soustředění a deprese či úzkosti. Přidat se mohou i potíže tělesného rázu, zejména v oblasti trávení nebo v sexuálním životě, časté jsou i poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu nebo zvýšený krevní tlak. Syndrom vyhoření však komplikuje život i v oblasti sociální. Postižení jedinci trpí nižším sebevědomí, jsou popudliví a nemají zájem o mezilidský kontakt.

Jak s tím bojovat

Syndrom vyhoření je zrádný svým pozvolným rozvojem. Proto je důležité začít s léčbou včas. V raných fázích může pomoci kontakt s rodinou a přáteli, odpočinek, pravidelný pohyb. Pozornost by měla být věnována i vytvoření příjemného pracovního prostředí, ať už se týče vztahů na pracovišti nebo zútulnění samotné kanceláře. V posledních fázích je však už v drtivé většině případů nezbytná pomoc psychiatra či psychologa.

 

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".