Záhada lochneské příšery

Záhada lochneské příšery

Lochneská příšera budila zájem veřejnosti hlavně ve dvacátém století. V současnosti už tolik lidí o skotské jezero Loch Ness a jeho příšeru zvanou Nessie tolik zájmu nejeví. Byly podniknuty i různé výpravy, které měly odhalit pravdu.

V pověstech již stovky let

Pověsti o životě jezerní příšery Nessie a jiných vodních živočichů v tomto highlandském jezeře jsou známé již řadu staletí. Asi nejstarší dochovaná zmínka pochází již ze šestého století z díla o svatém Kolumbovi. Ten měl v roce 565 zachránit jednoho z Piktů, který byl napaden jakousi příšerou, jež se vyskytovala u řeky Ness, tedy nikoliv u jezera. Obrovskou vlnu zájmu o Lochnessku pak rozpoutal článek z roku 1871 a od osmdesátých let devatenáctého století po třicátá léta dvacátého století byly nahlášeny stovky pozorování podivuhodného jezerního živočicha. Zřejmě nejtěsnější kontakt s lochneskou příšerou byl zaznamenán roku 1933, když manželský pár, který zrovna projížděl autem po pobřeží jezera, musel zastavit, protože přes cestu se plazilo tmavé, tlusté tělo, jež nakonec skončilo ve vodě.

I v dalších letech dvacátého století byla lochneská příšera několikrát filmována a fotografována, ale žádný ze získaných dokumentů není natolik přesvědčivý, aby se dal uznat jako jasný důkaz o existenci živočicha. Od šedesátých let dvacátého století pak byla podniknuta celá řada různých pokusů o zachycení stopy živočicha za pomoci různých fyzikálních přístrojů. Pomocí sonaru bylo důsledně prohledáno celé pobřeží jezerního dna. Na břehy byly umístěny kamery s nočním viděním, jež se automaticky spouštěly při jakémkoliv pohybu v zorném poli objektivu. Japonská expedice dokonce prohledávala vody jezera Loch Ness za pomoci miniponorky. Zřejmě největší akcí však byl téměř dvouletý monitoring jezera týmem televizní stanice BBC, který byl pořádaný v letech 2002-2003. Žádný z přístrojů však jasný důkaz existence lochneské příšery nepřinesl.


Možná pozůstatek druhohor

Lochneská příšera by podle hlášení pozorovatelů měla dosahovat patnácti až dvaceti metrů, přičemž jen krk by měl tvořit asi tři metry z celkové délky tajuplného živočicha. Na hlavě by pak měla Nessie mít výrůstek v podobě rohu. Někteří z pozorovatelů dokonce uvedli, že lochneská příšera má dlouhé tmavé chlupy na některých částech těla. O výskytu příšery se vedou dlouhodobé spory. Spory se vedou i o přesné druhové zařazení. Místní obyvatelé většinou příšeru nenazývají jinak než Nessie či Ness, případně Niseag.

Ve vědeckém světě zvíře dostalo jméno Nessiteras rhombopteryx, což je název, který příšeře dal Sir Peter Scott, a jde o název vzniklý z řečtiny, přičemž by měl znamenat „Nesský div s ploutvemi tvaru kosočtverce“. Asi nejčastěji se uvádí teorie, která předpokládá, že živočich reálně existuje, a podle ní jde o přežívající druh nějakého druhohorního plaza, zřejmě plesiosaura. Jezero je relativně hluboké (délka 38 km, šířka 3 km, hloubka až 230 m) a je spojeno i s dalšími menšími jezery, takže se nedá plně vyloučit, že by i natolik velký živočich mohl dlouhodobě unikat pokusům o ulovení.

Celkem bylo v historii zaznamenáno 1 036 pozorování příšery z jezera Loch Ness. V poslední době však příšera pozorována nebyla, čímž mimo jiné trpí i obyvatelstvo okolí, protože příšera se stala největším turistickým lákadlem v širokém okolí. Jezero se dokonce stalo vítězem ankety o nejzáhadnější místo na planetě a předběhlo dokonce i Himaláje v čele s Yettim. Kryptozoologové se začali obávat, že lochneská příšera sice žila, ale již zemřela.

Sdílej článek a zašli inspiraci dalším cestovatelům



Chceš být stále v obraze?

Zanech nám na sebe kontakt a nebo sleduj naši facebook stránku či diskutuj ve skupině "po stopách Šokující planety".